Hry, které se zabývají filmografií, mají poměrně často něco do sebe. Layers of Fear 2, který se věnoval filmu jako uměleckému médiu, a Immortality, jež se zabývalo vztahem mezi filmem, lidskostí a věčností, patří k mým nejunikátnějším herním zážitkům. Dead Format, zaměřený spíše na hororové fajnšmekry, se bohužel jedinečnosti těchto zážitků nevyrovná, ačkoliv prakticky vše pozitivní pramení právě z onoho filmového vibu.
Musím hned na začátku přiznat, že mě hra postupně začala nesmírně frustrovat, což bohužel silně zasáhlo celkový zážitek. Herní náplň v podstatě spočívá v cestování mezi filmovými světy pomocí nové technologie přehrávání videí - GHL - která po přehrání umožní do filmu vstoupit. Nutno říct, že tyto kraťoučké filmy jsou vážně dobré a vyzařuje z nich pocit neznámých, ale skvělých snímků, které shlédnete ve tři ráno a už o nich v životě neuslyšíte. Stejně tak i světy, do nichž vstupujete, mají ten správný filmový feeling. To vše je naprosto úžasné a umělecký vibe, ze kterého devadesátky přímo kapou, je fantastický.
Co už tak skvělé není, je design celé hry. Náplň v zásadě spočívá v navštěvování jednotlivých světů, přenášení předmětů z jednoho do druhého a řešení hádanek. To je v pořádku. Někdy jsou dokonce chytré - velmi se mi líbilo, když jsem musel opustit černobílý svět, abych vyřešil hádanku pomocí barev.
Ve chvíli, kdy se do hry přidají nepřátelé - a především hlavní záporačka - už to ale v pořádku není. Vivaldi má pravdu v tom, že AI je naprosto tupá a dá se s tím pracovat, ale nic to nemění na tom, že prakticky stačí udělat jakýkoliv hlasitější pohyb a nepřítel jde po vás. Dokáže vás navíc neskutečně rychle zabít, což dramaticky zpomaluje řešení puzzlů. I to by se ještě dalo zkousnout. Co mě ale definitivně dorazilo, je fakt, že hru lze ukládat pouze ručně v bytě, ze kterého vyrážíte do filmových světů. Může se tak snadno stát, že hrajete dvacet nebo třicet minut a veškerý pokrok ztratíte kvůli jednomu špatnému kroku. Korunu tomu nasazuje to, že navzdory tupé AI někdy nepřítel prostě ví, kde jste, jen tak, z plezíru.
A bohužel, v případě Dead Format to nezachraňuje ani příběh. V poslední čtvrtině hry v podstatě sledujete výbuch bomby, zatímco vaše postava kráčí do očividné pasti a vy ji nemůžete zastavit. Hra sice obsahuje velmi skrytý konec, ale spíš než o „good ending“ jde o easter egg. Zkrátka: atmosféra je u téhle hry všechno. Ve zbytku poněkud kulhá. Dávám pět procent navíc za absolutní vášeň, kterou do toho tvůrci evidentně vložili.
Musím hned na začátku přiznat, že mě hra postupně začala nesmírně frustrovat, což bohužel silně zasáhlo celkový zážitek. Herní náplň v podstatě spočívá v cestování mezi filmovými světy pomocí nové technologie přehrávání videí - GHL - která po přehrání umožní do filmu vstoupit. Nutno říct, že tyto kraťoučké filmy jsou vážně dobré a vyzařuje z nich pocit neznámých, ale skvělých snímků, které shlédnete ve tři ráno a už o nich v životě neuslyšíte. Stejně tak i světy, do nichž vstupujete, mají ten správný filmový feeling. To vše je naprosto úžasné a umělecký vibe, ze kterého devadesátky přímo kapou, je fantastický.
Co už tak skvělé není, je design celé hry. Náplň v zásadě spočívá v navštěvování jednotlivých světů, přenášení předmětů z jednoho do druhého a řešení hádanek. To je v pořádku. Někdy jsou dokonce chytré - velmi se mi líbilo, když jsem musel opustit černobílý svět, abych vyřešil hádanku pomocí barev.
Ve chvíli, kdy se do hry přidají nepřátelé - a především hlavní záporačka - už to ale v pořádku není. Vivaldi má pravdu v tom, že AI je naprosto tupá a dá se s tím pracovat, ale nic to nemění na tom, že prakticky stačí udělat jakýkoliv hlasitější pohyb a nepřítel jde po vás. Dokáže vás navíc neskutečně rychle zabít, což dramaticky zpomaluje řešení puzzlů. I to by se ještě dalo zkousnout. Co mě ale definitivně dorazilo, je fakt, že hru lze ukládat pouze ručně v bytě, ze kterého vyrážíte do filmových světů. Může se tak snadno stát, že hrajete dvacet nebo třicet minut a veškerý pokrok ztratíte kvůli jednomu špatnému kroku. Korunu tomu nasazuje to, že navzdory tupé AI někdy nepřítel prostě ví, kde jste, jen tak, z plezíru.
A bohužel, v případě Dead Format to nezachraňuje ani příběh. V poslední čtvrtině hry v podstatě sledujete výbuch bomby, zatímco vaše postava kráčí do očividné pasti a vy ji nemůžete zastavit. Hra sice obsahuje velmi skrytý konec, ale spíš než o „good ending“ jde o easter egg. Zkrátka: atmosféra je u téhle hry všechno. Ve zbytku poněkud kulhá. Dávám pět procent navíc za absolutní vášeň, kterou do toho tvůrci evidentně vložili.
