Ta polovina devadesátek byla ještě divočejší než si pamatuju z dětství :) V minulých letech jsem si projel I Have No Mouth, and I Must Scream a Sanitarium a Bad Mojo se k nim může svou zvráceností a naturalismem směle připojit. Fakt to byl opět ojedinělý zážitek, který už dnes není v nové tvorbě k sehnání.

Grafika hry je pořád moc fajn, taková zastřená a malinko pixelová, tak jak by to mělo vypadat. A to množství detailních obrazovek je dechberoucí, jasně půlka z nich je spíše jen průchozí a na hodně ani není skoro "nic" k vidění, ale právě to dělá ten pocit prostoru, kde se hráč pohybuje. Občas není jasné, kam jít lze a kam ne a s čím lze interagovat a co je jen kulisa. V tom je hra obtížná a místy frustrující, ale frustrace je vlastně i nosné téma celé hry, takže je to tak správně :) Prostředí jsou plné různých odporností od nepořádku, přes tlející cosi, až po mrtvolky všemožných domácích škůdců.

Moc se mi líbily FMV vsuvky, je jich opravdu mnoho a ač jsou herecké výkony hodně amatérské, tak i to dokresluje hru jako takovou, bláznivou a dělající si srandu sama ze sebe. Nejlepší jsou pohledy na ty různé živočichy pěkně z očí do očí a jejich krátký filmeček. To je slast.

Hra má 4 konce a ten můj dopadl tak nějak neutrálně. Přežil jen Roger, ale šel do vězení na 20 let za vraždu Eddieho. Ale znovu to hrát už nebudu, ostatní konce jsem si dokoukal na Youtube :) Každopadně byl to opravdu zážitek a jsem zvědav, co takhle divného ještě někdy objevím ;)