Záchvěvy nadšení se střídaly s návaly nudy. Po pár krizích jsem se dokodrcal do konce a i když jsou pocity ze hry rozhodně spíše pozitivní, do již zakoupeného DLC obsahu se mi moc nechce.

Autoři Fallout: New Vegas si řekli "fuck it" a udělali si Fallout vlastní. Víceméně se jim to podařilo a hra určitě boduje i tím, že přímé konkurence zase tolik není. The Outer Worlds se odehrávají v poměrně zajímavě vykonstruovaném univerzu. Ve vzdálené kolonii Země - Halcyon - mají první i poslední slovo korporace. Tedy na první pohled, na ten druhý si podmínky nekompromisně diktuje místní ekosystém a je jen na hráči, zda a jakým způsobem se postaví nespočtu místních krizí. Jak mi námět vyhovoval, tak vizuální styl, který roubuje 80-tkovou (nebo ještě starší?) estetiku na sci-fi, mi úplně po chuti nebyl. Hře se poměrně často vyčítá nehezká grafika. Ta mi přišla na šest lest starý titul a zjevně ne úplně AAA rozpočet asi spíše adekvátní. I tak se však mohla jednotlivá místa a planety více lišit. Výsledek je přeci jen trochu moc uniformní a nudný.

Hratelnost z jasné předlohy citelně vychází. The Outer Worlds je tak o rozhovorech a interakcích s bezpočtem většinou povedených postav. Po vzoru dalších RPG gigantů lze cestou posbírat až šest parťáků. Bohužel si musím postesknout, že mi přišli trochu jaloví. Není to vyložená tragédie a alespoň mě svými osobnostmi nerozčilovali, do paměti se však na trvalo nevypálí ani jeden z kumpánů. Až na SAMa má každý z nich jednu soukromou sérii úkolů, nepřišlo mi však, že by se autorům povedlo tímto způsobem s postavami nějak více sblížit.

Hra nabízí slušné množství vedlejších úkolů, jejichž vyústění je alespoň po příběhové stránce často poměrně zajímavé. Scénář je rozhodně jedním z těch povedenějších aspektů hry a autorům se podařilo propašovat i nejeden povedený vtípek. Hra mi přišla nejsilnější ve své první třetině, maximálně polovině. Kolem příletu na Monarch začne tempo váznout a dostavila se u mě první krize (druhá se dostavila na Byzantiu). Na stejném místě jsem hru přestal hrát již v roce 2019 po vydání s tím, že tentokrát jsem to hecl a horší pasáže překonal. Vyložené nadšení se však již nevrátilo. Jak mi hra přišla občas zbytečně utahaná (ok, plnil jsem, co se dalo, takže si za to můžu i sám), tak závěr byl uspěchaný. Hlavního záporáka jeden z mých pohůnků odpravil ještě, než ze sebe stačil vysoukat jedinou větu. Ústřední příběh mi však přišel dobrý a události The Outer Worlds se odvíjejí přeci jen trochu jinak, než jak jsme v běžném RPG zvyklí.

Zábava dostala u poloviny políček i kvůli tomu, že hra začala být na obtížnost HARD příliš jednoduchá. Na Hypernovu jsem si ale kvůli citelným zásahům do jádra hratelnosti prostě netroufl. V půlce hry se souboje smrsknou vlastně jen na prosté a nezáživné střílení stále stejných nepřátel a obecně se dá říct, že na zpracování šarvátek by šlo ještě dost zamakat.

The Outer Worlds jsou i tak sympatickým pokusem Obsidian Entertainment o vlastní Fallout. Spoustu věcí dělají zkušení tvůrci dobře a zejména v první třetině dokáže hra poctivě zaháčkovat. Kolem poloviny však onen háček odpadl a už se nikdy ani náznakem nevrátil. Bylo to tak před lety a stalo se mi to i letos...