Písky času jsem hrál před více, jak deseti lety a do dalších dílů jsem se původně ani pouštět nechtěl. Nyní jsem své rozhodnutí přehodnotil a protože chronologicky by měly příběhově navazovat Zapomenuté písky, rozehrál jsem právě ty. Příběh je zde takový nijaký, takže by asi bylo jedno, kdybych si tento díl nechal úplně nakonec, ale ani v tomto pořadí to ničemu nevadí.

Oproti předchůdcům se toho změnilo dost. Vše je tak nějak jednodušší, souboje početnější a vzhled samotného prince hodně odlišný. Základ však zůstává stejný a skákání či běhání po zdech střídají souboje, zrádné pasti nebo odolnější protivníci. Občas zlobí ovládání a princ na stisknutou klávesu reaguje opožděně nebo vůbec, jindy zase neposlouchá kamera, která je přilepená na protivníkovi, ale za většinu smrtí jsem si stejně mohl jen já sám.

Princovi schopnosti jsem téměř nevyužíval, jen v posledním souboji se hodně šikla kamenná zbroj. Prodloužení času, kdy je voda zmrzlá, nebo navýšení kapacity života a energie či vyšší šance na nalezení jejich doplnění není špatné, ale zbytek, jako je ohnivá stopa, vířivý útok a ledový poryv využití moc nenajde.

Většina skákacích pasáží mě opravdu hodně bavila, ale spousta těch ke konci byla spíše frustrujících, protože bylo třeba neustále přepínat mezi zmrazováním vody, obnovováním zborcených částí staveb a skákáním z jednoho opeřence na druhého, což za zábavu nepovažuji. Celkem se těším, co mě čeká v dalším nebo vlastně předchozím dílu.