Proč sakra nemůžou mít Marvel filmy a seriály tak kvalitní scénář a dobře napsané postavy jako jejich hry z posledních let? Midnight Suns jsou totiž jedním z příkladů, jak se to dělá správně. Základní kostra příběhu je v podstatě jednoduchá: Hydra se spojila s matkou démonů Lilith a aby jí hrdinové porazili, oživí jejího potomka, který tak před několika stoletími už učinil. A tím potomkem jste vy, hráč. Fakt, že máte plně upravitelného hrdinu je prvním z plusů této hry. Určíte si, jak bude vypadat, roleplayujete jeho osobnost a budujete mu balíček schopností.

Ty ostatně budujete pro všechny hrdiny, protože hra nabízí tahové souboje s kartami, což je poměrně originální a je to ve výsledku takový mix X-Comu a již nefunkční a dříve brutálně populární Facebook hry Avengers Alliance. Tahové souboje jsou ale jen jednou polovinou hry. Tou druhou je totiž... dating simulátor! Ano, čtete správně. S jednotlivými hrdiny chodíte na randíčka, povídáte si o tom, jak jsou pro vás důležití a vy pro ně, dáváte jim dárečky a postupně si s nimi zlepšujete vztahy. Má to ale háček. Marvel zakázal tvůrcům dát do hry romance (byť v komiksech spolu všichni hrdinové neustále dupou jako králíci)... tak to ve Firaxis okecali tím, že jste hodně a to myslím hodně blízcí přátelé a je jen na vašem head-canonu, zda spolu postavy i něco mají nebo jsou to opravdu "jenom kamarádi".

Jde to vidět i na dialozích a oněch randíčkách. Ať už s Doctorem Strangem, Iron Manem, Scarlet Witch nebo Nico Minoru jdete pozorovat hvězdy, sedíte hodně blízko sebe a svěřujete se o věcech, které jste nikdy nikomu neřekli a pak to za nějaký ten pátek dopracujete k tomu, že vám začnou říkat, že si s nikým nebyli tak blízcí. A flirtu se nevyhnete ani v příběhových pasážích. Neříkejte mi totiž, že když Wandu z "legrace" oslovíte lásko, ona vám odpoví, že vás může proměnit v žábu a hrdina to otočí tak, že asi proto, aby ho polibkem proměnila zpátky... že to nic neznamená. Tohle obechcání Marvelu se totiž Firaxisu povedlo hodně dobře. S postavami si tak budujete velmi silné vztahy, které můžu srovnat například s posádkou v Mass Effectu. Tam taky můžete navazovat vztahy a poznávat jednotlivé charaktery mezi misemi, což v tolika hrách zase není.

Má ale Midnight Suns nějaké mínusy? Řekl bych, že menší variabilitou nepřátel a bossů a také grindem. Tři z bossů se totiž v příběhu časem přidají na vaší stranu a zůstane vám tak akorát šance, že se objeví Sabretooth, Crossbones nebo démonická Dread Maiden. Přitom hravě mohli tvůrci sáhnout po konceptu bossů z X-Comu 2, kdy byste měli navíc třeba ještě tři, kteří by vám náhodně chodili do misí, dokud byste je jednou definitivně neporazili. Vzhledem k přítomnosti Deadpoola, Drákuly a upírů v DLC by se vybízela třeba jeho démonická (ex)manželka Shiklah, která by tu tematicky krásně zapadla. Případně další hlavouni a generálové Hydry, jako jsou Viper, Baron von Strucker nebo Hive. A co se jiných frakcí týče, v souvislosti s démony by tu zapadal i Hand nebo nějaká zlá odnož čarodějů pod vedením Barona Morda.

Ve finále je škoda, že hra nebyla větší komerční úspěch, ale dalo se čekat, že ani velká licence Marvelu nepomůže prodat tahovou hru mainstream hráčům. Ještě, když je to založené na kartičkách. Midnight Suns je tak skrytým klenotem, který ocení právě nejen hráči tahových soubojů, ale i ti, kterým schází tituly, v nichž si budujete "posádku" a navazujete s nimi hlubší vztahy.