Starých dobrých doomovek není nikdy dost. Proto, když jsem na internetu zachytil zprávu, že právě jedna taková vyšla a z nějakého důvodu je na Steamu nabízená zdarma, nebylo moc co řešit. Už jen její název prozrazuje, jaké klasice se zde bude převážně skládat pocta. Těšil jsem se na parádní jednohubkový zážitek s uspokojivou doomařskou akcí, spoustou referencí a trochou toho metalu, který pomůže vyplavit ještě více adrenalinu.  

Výsledek bohužel zůstal někde na půl cesty a mě to hodně mrzí.  

Hra jako celek není špatná, ale její kvality sráží mnoho malých a větších detailů. Některé z nich jsou dokonce tak zásadní, že mi hru úplně znechucovaly.  

Hned prvním prvkem, se kterým se určitě mohlo pracovat lépe je zápletka. Náckové vám, americkému tulákovi, unesou vašeho pejska, kterého hodlají použít k jejich okultním experimentům. A vaše postava z toho přirozeně vypění a na vlastní pěst si půjde pejska vybojovat zpět. Na své vražedné pouti za sebou nechá hordy mrtvých (i nemrtvých) nepřátel. Co to jen připomíná? Motivaci k postupu tu tedy máme silnou, ale to je tak jediné. Dost dobře by se obešlo i bez tohoto motivu. Ovšemže v doomovkách na příběhu tolik nezáleží, jak by nám vysvětlil John Carmack, ale dalo se to přeci jen udělat vtipněji a zapamatovatelněji. Jelikož se hra ani trochu nebere vážně, přímo se to nabízelo. Škoda promarněné příležitosti.  

Přitom to začíná tak slibně – krásná retro grafika, parádní ozvučení a nasvětlení, hlavní hrdina, který vypadá jako Krakonoš, spousta vizuálních vtípků a referencí, rozprostřených po hezkých lokacích. Ať už jsou to katakomby, hrady, tajné laboratoře, zamrzlá přehrada, nebo poslední egyptská část hry. Nejedno srdce nostalgicky zaplesá, když v katakombách budete likvidovat oživlé kostlivce, (ne)chránícími se štíty, sjedete si lanovkou do další úrovně v zasněžených horách, nebo budete pobíhat po hradě, který vám bude neustále evokovat Return to Castle Wolfenstein. Ze začátku je velmi uspokojivé i odpravování nepřátel - alfa i omega každé doomovky. A právě z tohoto důležitého prvku jsem začal být postupně čím dál otrávenější a nakonec i frustrovaný.

Brokovnice má sice uspokojivý účinek a byla asi moji nejpoužívanější zbraní, ale čím více začne přibývat počtu a druhu nepřátel, tím okatěji je zjevné, jak nepokrytě cheatují. Konkrétně všechny střelecké jednotky vyfasovaly při základním výcviku krom zbraní a munduru i smrtelně přesný aimbot. Zvláště OP übersoldati, kterých je několik druhů. Buď mají dvě MP 40ky, nebo nějaké energetické příruční kanóny. V drtivé většině doomovek je klíčem k přežití neustálý pohyb. Jakmile zastavíte, někdo vás sejme. Jenomže tady vás každý trefí i když sprintujete. Můžete se tedy vsadit, že ačkoliv pobíháte kolem jako pominutí, přes veškeré snahy to nakoupíte. A když si nedáte pozor, upižlá vás postupně i menší skupinka. Řešením by obvykle bylo nasypat do nejtužších protivníků dávku olova, abyste jim zamezili ve střelbě. Kdepak zde – střílíte do vojáka a jemu je to úplně ukradené, hustí to do vás dál, jako by se nechumelilo. Ale jakmile to schytáte vy, roztřese se vám obrazovka jako při epileptickém záchvatu a netrefíte vůbec nic. „Úžasné“ je to hlavně v úzkých koridorech, kde nemáte kam ustoupit. Při těchto soubojích jsem nejvíce umíral, než jsem zjistil, jak zbytečné mé snahy jsou. Raději jsem honem vytáhl panzerfaust. A tím se dostávám k dalšímu doplňku, který nepřátelé mají v základní výbavě – termovizi a optiku. V otevřenějších lokacích vám zničehonic začne ubývat zdraví a vy nevíte proč. Je to tím, že do vás pere nějaký v mlze dobře ukrytý nácek, kterého vy nevidíte, ale on vás skvěle vidí dávno předtím, než se dostanete na dostřel vašich zbraní. Grenadieři s pancéřovými pěstmi střílí laserově naváděné hlavice, které mají trajektorii na milimetr přesnou. Když ze svého penzerfaustu vystřelíte vy, střela začne za pár okamžiků rotovat a někoho vzdálenějšího ani netrefíte. Abych parafrázoval jednu filmovou hlášku: „Raketa letí šejdrem.“ A pokud už máte to štěstí a odhalíte pozici cheatera schovaného obvykle v nějakém bunkru a chcete palbu opětovat, střely se zastaví o neviditelnou překážku, ačkoliv jste bezpečně zamířili na hlavu. Vás ale pokropí další dávka a znovu přidá na frustraci. Tohle jsou vyložené sviňárny, které mi celou hru kazily. Hra se momentálně sice horečnatě opatchovává a i v průběhu hraní jsem si všiml, že se mé střely z panzerfaustu začínají lehce zpřesňovat, ale to nic nemění na tom, že stojíte proti hordám cheaterů. Snad se to jednou opravami vybalancuje, ale to už můj prvotní zážitek nevylepší. Hudební doprovod ve výsledku také není bůhví co. Máme tu sice několik variací na známé melodie, ale metalu je po hříchu málo a nijak mě neuchvátil. Člověk si ani neuvědomí, kolik atmosféry udělá dobrý soundtrack, dokud neslyší to nudné cosi, co hraje zde. Velká škoda.  

Přitom vše ostatní zůstává skvělé. Umělá inteligence nepřátel (když nepočítám výše zmíněné), je na výborné úrovni. Náckové spolupracují, dobře se kryjí, taktizují, pokouší se vás obejít a vniknout do zad, utíkají před granáty, vidí, že jste položili minu a nepřibližují se k ní, nerozbíhají se hlava nehlava přímo před vaší hlaveň a vůbec jste nuceni zapojit veškerý váš um, abyste přežili, což je hodno pochvaly. Hra má i povedený a dost přepálený „amatérský“ dabing, který hráče jen utvrzuje v tom, že se nebere vůbec vážně. Na všemožné popkulturní narážky netrefujete na každém kroku. U některých nadzvednete koutek, u některých se i naplno zasmějete, pokud ovšem pochopíte jejich mnohdy velmi kryptický význam. A závěrečný level s hlavním bossákem je vyloženě lahůdkový a po všech stránkách povedený. Užil jsem si ho z celé hry asi nejvíce a byl tak dobrý, že mi trochu pokažený dojem z celé hry notně vylepšil. Takže rozhodně stojí za to dohrát hru až do konce. Už jen kvůli tomu sebeshazujícímu vtípku, který se odehraje v závěrečné animaci.  

Jelikož se jedná o prvotinu v podstatě jednoho člověka, je výsledek dobrý, čili za tři. Hru shazuje ale její nejklíčovější prvek, což je něco, co se nedá jen tak přejít mávnutím ruky. Bohužel. I tak ale toto dílko stojí za pozornost. A protože je zadarmo, tratní určitě nebudete. Já se ale raději vrátím zpět k Brutal/Brutality Doomu, nebo k tomuto klenotu.