Nechci tvrdit, že druhé díly úspěšných her to mají jednoduché. Snaha naplnit očekávání fanoušků je určitě obrovským tlakem, ale přecijen jejich zpětná vazba napoví, které momenty a mechaniky byly slabší, a když dvojka přinese "víc téhož, jen lépe", tak máme úspěch téměř zaručen. Pokud se na něj nečeká celou věčnost.
Třetí díly to mají složitější. Osvědčený recept už nemusí stačit. U mě se tento efekt znásobil, k sérii jsem se dostala dvacet let po vydání a hrála všechny díly krátce po sobě. Přiznávám, že při hraní Silent Hill 3 na mě chvílemi doléhala únava. Přesto jsem ovladač neodložila, protože i tento díl je boží a od televize jsem se neodtrhla, dokud jsem neměla projité každé zákoutí a neznala konečně celý příběh.
Dospělé mužské protagonisty nahradila školačka a příběh se ze začátku zdánlivě víc točí kolem ní samotné než kolem města. Heather je mladší, impulsivnější a emotivnější než Harry nebo James, takže její reakce na děsivé události mohou působit uvěřitelněji (pro jiné možná přehnaně). To je dvousečná zbraň: na jedné straně díky ní působí hra svěžeji, její dialogy jsou živější a více konkrétní, na druhé straně se tím trochu ztrácí pocit odtažitého, melancholického hororu s kriptickým příběhem, který byl pro první dva díly typický.
Nedokážu se rozhodnout, co z toho je lepší. Doslovnější přístup prakticky uzamčel možnost stát se kultovní hrou, na kterou budete roky vzpomínat (jako na SH2, mrk, mrk) ale zase můžete ocenit, že tu máme možnost se hodně věcí dozvědět nejen o Silent Hillu, ale také kultu z prvního dílu a celkově tak příběh tohoto města uzavřít. Hra tak působí jako důstojné zakončení prvního dílu, zatímco druhý Silent Hill je spíše samostatným spin-offem, který pomocí metafor vysvětluje rozbité psyché hlavního hrdiny místo rozvíjení samotného města.
Co se týče hratelnosti, Silent Hill 3 moc neexperimentuje. Soubojový systém je téměř totožný s předchozím dílem. Návrat inventáře, omezené munice a tradičního sbírání léčiv. Hádanky jsou sice pořád dobré, přiměřeně náročné, ale nijak zásadně nevybočují ze zajetého rámce. No a zvuková stránka hry je opět fenomenální. Hudba Akiry Yamaoky je mrazivá, často strašidelně nepříjemná a přesně ví, kdy má být agresivní a kdy naopak minimalistická. Neustále vytváří pocit neklidu.
Celkově tak Silent Hill 3 doporučuji, a to zejména hráčům prvního dílu. Dvojka byla mimořádný psychologický horor s nejistou interpretací, zatímco tato hra jde jinou cestou a poměrně přímočaře uzavírá příběhové linie načaté v jedničce. Vypadá to, že "třikrát a dost" se vyplácí i ve videohrách. Celá trilogie si tak zaslouží pozornost fanoušků žánru a snad nebude dlouho trvat její kompletní zremakování.
Dohráno za 6 hodin.
Třetí díly to mají složitější. Osvědčený recept už nemusí stačit. U mě se tento efekt znásobil, k sérii jsem se dostala dvacet let po vydání a hrála všechny díly krátce po sobě. Přiznávám, že při hraní Silent Hill 3 na mě chvílemi doléhala únava. Přesto jsem ovladač neodložila, protože i tento díl je boží a od televize jsem se neodtrhla, dokud jsem neměla projité každé zákoutí a neznala konečně celý příběh.
Dospělé mužské protagonisty nahradila školačka a příběh se ze začátku zdánlivě víc točí kolem ní samotné než kolem města. Heather je mladší, impulsivnější a emotivnější než Harry nebo James, takže její reakce na děsivé události mohou působit uvěřitelněji (pro jiné možná přehnaně). To je dvousečná zbraň: na jedné straně díky ní působí hra svěžeji, její dialogy jsou živější a více konkrétní, na druhé straně se tím trochu ztrácí pocit odtažitého, melancholického hororu s kriptickým příběhem, který byl pro první dva díly typický.
Nedokážu se rozhodnout, co z toho je lepší. Doslovnější přístup prakticky uzamčel možnost stát se kultovní hrou, na kterou budete roky vzpomínat (jako na SH2, mrk, mrk) ale zase můžete ocenit, že tu máme možnost se hodně věcí dozvědět nejen o Silent Hillu, ale také kultu z prvního dílu a celkově tak příběh tohoto města uzavřít. Hra tak působí jako důstojné zakončení prvního dílu, zatímco druhý Silent Hill je spíše samostatným spin-offem, který pomocí metafor vysvětluje rozbité psyché hlavního hrdiny místo rozvíjení samotného města.
Co se týče hratelnosti, Silent Hill 3 moc neexperimentuje. Soubojový systém je téměř totožný s předchozím dílem. Návrat inventáře, omezené munice a tradičního sbírání léčiv. Hádanky jsou sice pořád dobré, přiměřeně náročné, ale nijak zásadně nevybočují ze zajetého rámce. No a zvuková stránka hry je opět fenomenální. Hudba Akiry Yamaoky je mrazivá, často strašidelně nepříjemná a přesně ví, kdy má být agresivní a kdy naopak minimalistická. Neustále vytváří pocit neklidu.
Celkově tak Silent Hill 3 doporučuji, a to zejména hráčům prvního dílu. Dvojka byla mimořádný psychologický horor s nejistou interpretací, zatímco tato hra jde jinou cestou a poměrně přímočaře uzavírá příběhové linie načaté v jedničce. Vypadá to, že "třikrát a dost" se vyplácí i ve videohrách. Celá trilogie si tak zaslouží pozornost fanoušků žánru a snad nebude dlouho trvat její kompletní zremakování.
Dohráno za 6 hodin.
Pro: Přináší svěží pohled na Silent Hill a uzavírá příběh z prvního dílu.
Proti: Zároveň zůstává až příliš věrný starému receptu.