Po třech letech objeví svou ztracenou ženu a jeho vlažné projevy radosti jsou podobné tak maximálně jejímu návratu z prodlouženého víkendu. Poté mu omdlí v chodbě a on jí tam nechá ležet, aby mohl prohlížet šuplíky a nakonec ji zarazí sekeru do krku, aby od ní v klidu odešel. Ethan není úplně emotivní člověk... 

Od roku 2017 jsem se RE7 pokoušel rozehrát třikrát, pokaždé neúspěšně. Částečně jsem byl uražený a nešťastný z nového přístupu - pohled z první osoby, příklon ke stealth hratelnosti, odklon od zombíků a celkem easy obtížnost. A samozřejmě tomu nepomáhal ani Ethan a funící Baker aka Mr. X aneb "umím se teleportovat kamkoli mě skript zavane". 

Ale co si budeme, naprosto objektivně je RE7 skvělý survival horor. Na malém prostoru rozehrává velké divadlo a přináší až titěrně niterný prožitek. Vlastně i ten příběh dává smysl ze všech RE úplně nejvíc a neobsahuje žádné patetické charaktery ani groteskní herecké výkony sexualizovaných koťat a kocourů. Zároveň je dobře, že se Capcom rozhodl upustit od stoupající rychlosti jednotlivých dílů a udělal se značkou to nejlepší co mohl. Jen mi chvilku trvalo si to uvědomit...

Hodnocení: ✰✰✰✰

V roce 2022 vyšel patch, přidávající do hry raytraycing, který ale zároveň odstranil podporu ultra wide monitorů. Rozlišení sice sedí, ale kraje jsou useknuté. Chvilku jsem to s RT zkoušel, ale vizuálně tam zase takový rozdíl není, místy je to dokonce horší. A ty kraje mě fakt sraly. Musel jsem proto stáhnout widescreen fix a spolu s ním hru vrátit na předchozí verzi "dx11 -non RT", což přes Steam naštěstí jde. Výsledek není dokonalý (např. stříkance krve jsou stále v klasickém widescreenu), ale jinaxem byl happy.