Vánoční New York, prázdné ulice a hrozba, která se skrývá ve vašich vlastních buňkách.
Parasite Eve je skvělá směs hororu, science fiction a japonského RPG. Čeká vás tíživá atmosféra vánočního New Yorku sužovaného biologickou hrozbou, ale také neobvyklý protagonista. Hra totiž staví do popředí ženskou hrdinku, která není sexualizovaná (v dalších dílech se to bohužel změnilo), ale skutečně dobře napsaná – policistku Ayu Brea. Její chladná profesionalita v kontrastu s vnitřní nejistotou vytváří přesně ten typ postavy, se kterým jsem se mohla snadno ztotožnit. Není žádná dominantní ani agresivní femme fatale. Její síla vychází z odolnosti, empatie a odvahy.
Žánr science fiction zmiňuji záměrně. Hra propojuje biologii a mystiku na téměř vědecké úrovni, s podrobnými popisy, které dalece přesahují residentevilovské "udělali jsme virus a ten mění lidi v zombie". Mitochondrie jako nepřítel? Raději si oprašte základy biologie a genetiky. Atmosféru Parasite Eve bych nenazvala vyloženě hororovou, spíše nepříjemnou. Právě proto mi mnoho scén utkvělo v paměti silněji než běžná hororová klišé.
Herní mechaniky kombinují tahový souboj s volným pohybem v aréně, což mi zpočátku přišlo nezvyklé, ale velmi rychle pochopitelné. Často se zmiňuje podobnost s PS1 díly Final Fantasy, ale ve skutečnosti znám jedinou hru s podobným soubojovým systémem: Vagrant Story. Jediné, co bych vytkla, je absence survival prvků. Pokud si každý tah dobře promyslíte, nedostatkem nikdy trpět nebudete. Aya se postupně zlepšuje, učí se nové schopnosti a získává kontrolu nad svým tělem, což výborně funguje i příběhově.
Z hlediska estetiky a hudby je Parasite Eve nepopiratelně jedinečná. Klavírní motivy Yoko Shimomury znějí křehce i hrozivě zároveň a dokonale ladí s obrazy prázdných newyorských ulic. Hra ve mně nevyvolávala primárně strach, ale melancholii. Tíživý pocit, že nad nepřítelem, který nepřišel zvenčí, ale zevnitř vlastního těla, se možná ani nedá vyhrát.
Parasite Eve je dnes už polozapomenutý klenot. A je to škoda. Jde o výjimečné dílo, které i po letech nabízí unikátní atmosféru, inteligentní příběh a hlavní postavu, jejíž síla sice vychází z nadpřirozených schopností, ale přesto vyniká svou lidskostí. Hra mě navíc donutila otevřít Wikipedii a doslova hltat informace o mitochondriích, mitochondriální Evě a eukaryogenezi.
Dohráno za 27 hodin.
Parasite Eve je skvělá směs hororu, science fiction a japonského RPG. Čeká vás tíživá atmosféra vánočního New Yorku sužovaného biologickou hrozbou, ale také neobvyklý protagonista. Hra totiž staví do popředí ženskou hrdinku, která není sexualizovaná (v dalších dílech se to bohužel změnilo), ale skutečně dobře napsaná – policistku Ayu Brea. Její chladná profesionalita v kontrastu s vnitřní nejistotou vytváří přesně ten typ postavy, se kterým jsem se mohla snadno ztotožnit. Není žádná dominantní ani agresivní femme fatale. Její síla vychází z odolnosti, empatie a odvahy.
Žánr science fiction zmiňuji záměrně. Hra propojuje biologii a mystiku na téměř vědecké úrovni, s podrobnými popisy, které dalece přesahují residentevilovské "udělali jsme virus a ten mění lidi v zombie". Mitochondrie jako nepřítel? Raději si oprašte základy biologie a genetiky. Atmosféru Parasite Eve bych nenazvala vyloženě hororovou, spíše nepříjemnou. Právě proto mi mnoho scén utkvělo v paměti silněji než běžná hororová klišé.
Herní mechaniky kombinují tahový souboj s volným pohybem v aréně, což mi zpočátku přišlo nezvyklé, ale velmi rychle pochopitelné. Často se zmiňuje podobnost s PS1 díly Final Fantasy, ale ve skutečnosti znám jedinou hru s podobným soubojovým systémem: Vagrant Story. Jediné, co bych vytkla, je absence survival prvků. Pokud si každý tah dobře promyslíte, nedostatkem nikdy trpět nebudete. Aya se postupně zlepšuje, učí se nové schopnosti a získává kontrolu nad svým tělem, což výborně funguje i příběhově.
Z hlediska estetiky a hudby je Parasite Eve nepopiratelně jedinečná. Klavírní motivy Yoko Shimomury znějí křehce i hrozivě zároveň a dokonale ladí s obrazy prázdných newyorských ulic. Hra ve mně nevyvolávala primárně strach, ale melancholii. Tíživý pocit, že nad nepřítelem, který nepřišel zvenčí, ale zevnitř vlastního těla, se možná ani nedá vyhrát.
Parasite Eve je dnes už polozapomenutý klenot. A je to škoda. Jde o výjimečné dílo, které i po letech nabízí unikátní atmosféru, inteligentní příběh a hlavní postavu, jejíž síla sice vychází z nadpřirozených schopností, ale přesto vyniká svou lidskostí. Hra mě navíc donutila otevřít Wikipedii a doslova hltat informace o mitochondriích, mitochondriální Evě a eukaryogenezi.
Dohráno za 27 hodin.
Pro: Parasite Eve nabízí originální kombinaci hororu a science fiction, silnou ženskou hrdinku a inteligentní příběh podpořený skvělou atmosférou a hudbou.
Proti: Herní systém postrádá napětí typické pro survival žánr a kolísá mezi přílišnou snadností v základní hře a extrémní obtížností v bonusovém obsahu režimu New Game Plus.