Jelikož jsem se o Red Dead Revolver moc nezajímal a jen jsem věděl, že patří do známé série, počítal jsem, že jde o městskou akci. To jsem se ale hodně přepočítal. Po městečku Brimstone jsem se sice párkrát proběhl, ale mimo návštěvy několika obchodů v něm nešlo dělat vůbec nic a celá hra je pouze o střílení, kdy na sebe jednotlivé mise navazují bez možnosti cestování po otevřeném světě. Střelbu na gamepadu jsem se nikdy pořádně nenaučil a už nejspíše ani nenaučím. K ledu jsem kvůli tomu odložil i několik Bondovek, které bych si jinak s chutí zahrál a netuším, jestli bych se do Revolveru vůbec pustil, kdybych tušil, o čem hlavně je.

I střelecké souboje, které mne zpočátku opravdu bavily, postupně ztrácely své kouzlo, protože bylo třeba protivníka zasáhnout čím dál tím více přesnými ranami, a ke konci jsem některé z nich opakoval tolikrát, že to místo zábavy byla spíše frustrace. Ochrana parťáků je pro mě jedním z nejhorších herních prvků a vůbec se nezlobím, že z her postupně mizí nebo jsou parťáci nesmrtelní. Mám co dělat se svým zdravím, natož zdravím někoho dalšího. Vůbec netuším, proč ve hře není poker, když by mohl být úplně v klidu dostupný v saloonu. Karbaník u stolu sedí, tak vo co de?

Prostředí Divokého západu je fajn, stále je her s touto tématikou na můj vkus celkem málo, takže každá další potěší. Osvěžující je občasné střídání postav, kdy se mi do rukou dostali mimo Reda i Jack Swift, Annie Stoakesová, Javier Diego nebo mí oblíbenci Stínový vlk s Buffalo Soldierem. Střelbu z krytu ani systém Dead Eye jsem moc nevyužíval, protože mi tyto prvky při přestřelkách spíše překážely, než pomáhaly. Jeden a půl mise na koni mi přijde celkem málo, ale zase možnost jezdit na býkovi či bizonovi tento nedostatek mírně vynahrazuje.

Příběh je tuctový a neurazí. Žádný hnací motor to však není, i když jeho zakončení se celkem povedlo. Po dohrání jsem zkusil i režim Bounty Hunter a dokončil více jak polovinu úkolů, ty další by mě ale stály už víc času, než bych byl ochoten do nich investovat, pokud by se mi je vůbec podařilo pokořit. Bohužel tento režim slouží jen k odemykání cheatů a nových postav a úrovní do multiplayeru, takže mi moc nedává smysl. Nechápu, jak jiná pobočka studia mohla ve stejném roce dokončit napěchovaný pátý přírůstek do rodiny GTA, což je v kontrastu s RDR Zero jako nebe a dudy. Další díly jsou ale dle všeho o poznání povedenější, tak se do nich určitě někdy pustím. Tedy až na ně budu mít počítač a na gamepadu už mi zbudou jen Liberty City a Vice City Stories, kde jsou i jiné aktivity, než jen to zpropadené střílení.