Duke Nukem se vrací a vzhledem k tomu, že plošinovky už nejsou pro "Ďůka" dostatečně mužné, mění se i žánr celé hry na FPS střílečku. A rozhodně mu to prospělo, protože se díky tomuto úspěšnému titulu dostal do povědomí většiny hráčů, kteří o existenci prvních dvou dílů pravděpodobně ani nemají tušení.
V době vydání jsem na tom byl hodně podobně, o hře jsem se doslechl od spolužáků na základce ve stylu: "Mám super hru, kde střílíš jakási prasata, hláškuješ a dáváš peníze striptérkám." Hru jsem si samozřejmě zahrál, ale vzpomínám si, že jsem se v té době moc daleko nedostal, protože mi nedělaly moc dobře určité pohyby kamery, obzvláště v úzkých prostorách, jako jsou větrací šachty. Po čase jsem se ke hře vrátil v době, kdy jsme si s kamarády užívali především multiplayer a k plnohodnotnému single návratu jsem se odhodlal až teď, konkrétně v rámci edice 20th Anniversary World Tour.
A první dojmy hraní po dlouhé době byly především dvojího typu. Zaprvé, pořád se mi z toho dělá trošku blbě a za druhé, to už tehdy bylo takto těžké? Na kameru jsem si po čase zvykl, ale hru jsem si nakonec zjednodušil tím, že jsem ji rozehrál na normální obtížnost a bohatě mi to stačilo.
Můj průchod jednotlivými mapami byl také různého charakteru. U první epizody a hlavně v jejím prvním levelu jsem nostalgicky vzpomínal na má dřívější hraní. Bloudění v úzkých jeskyních nebo plavání pod vodou už mě tolik nebavilo. Několikrát se mi i stalo, že jsem ani nevěděl jak dál a nějakou dobu mi trvalo, než jsem našel další postup. Mapa úrovně taky není zrovna dvakrát přehledná, jako třeba ta v Doomu. Pak mi moc nevyhovuje, když se objevují noví nepřátelé v již prostřílené oblasti, když se skrze ně vracím zpět. Ale to se dá ve výsledku v pohodě překousnout.
Jinak z map bych rád vyzdvihnul již zmíněnou první mapu Hollywood Holocaust, tajný level Tier Drops, kde se mění celá oblast včetně typu nepřátel podle toho, jaký vstup si zrovna vyberu. Také se mi líbila úroveň Going Postal, kde jsem byl v mini bunkru a odolával nájezdům hromady nepřátel. A nakonec ještě Mirrage Barrage parodující Pátý Element s očekávaným rozuzlením.
Arzenál zbraní je také uspokojivý. Nejčastěji jsem používal klasickou brokovnici, ripper a raketomet. Celkem sranda je pak zmenšovač, který se obzvlášť hodil na silné nepřátele typu Assault Commander. V nové epizodě jsem pak ještě hojně používal Incinerator střílející oheň.
Celkově jsem se s Dukem často bavil, i ta troška nostalgie byla fajn. Avšak narazil jsem i na nudnější pasáže, u kterých jsem byl po chvíli rád, že je mám za sebou.
V době vydání jsem na tom byl hodně podobně, o hře jsem se doslechl od spolužáků na základce ve stylu: "Mám super hru, kde střílíš jakási prasata, hláškuješ a dáváš peníze striptérkám." Hru jsem si samozřejmě zahrál, ale vzpomínám si, že jsem se v té době moc daleko nedostal, protože mi nedělaly moc dobře určité pohyby kamery, obzvláště v úzkých prostorách, jako jsou větrací šachty. Po čase jsem se ke hře vrátil v době, kdy jsme si s kamarády užívali především multiplayer a k plnohodnotnému single návratu jsem se odhodlal až teď, konkrétně v rámci edice 20th Anniversary World Tour.
A první dojmy hraní po dlouhé době byly především dvojího typu. Zaprvé, pořád se mi z toho dělá trošku blbě a za druhé, to už tehdy bylo takto těžké? Na kameru jsem si po čase zvykl, ale hru jsem si nakonec zjednodušil tím, že jsem ji rozehrál na normální obtížnost a bohatě mi to stačilo.
Můj průchod jednotlivými mapami byl také různého charakteru. U první epizody a hlavně v jejím prvním levelu jsem nostalgicky vzpomínal na má dřívější hraní. Bloudění v úzkých jeskyních nebo plavání pod vodou už mě tolik nebavilo. Několikrát se mi i stalo, že jsem ani nevěděl jak dál a nějakou dobu mi trvalo, než jsem našel další postup. Mapa úrovně taky není zrovna dvakrát přehledná, jako třeba ta v Doomu. Pak mi moc nevyhovuje, když se objevují noví nepřátelé v již prostřílené oblasti, když se skrze ně vracím zpět. Ale to se dá ve výsledku v pohodě překousnout.
Jinak z map bych rád vyzdvihnul již zmíněnou první mapu Hollywood Holocaust, tajný level Tier Drops, kde se mění celá oblast včetně typu nepřátel podle toho, jaký vstup si zrovna vyberu. Také se mi líbila úroveň Going Postal, kde jsem byl v mini bunkru a odolával nájezdům hromady nepřátel. A nakonec ještě Mirrage Barrage parodující Pátý Element s očekávaným rozuzlením.
Arzenál zbraní je také uspokojivý. Nejčastěji jsem používal klasickou brokovnici, ripper a raketomet. Celkem sranda je pak zmenšovač, který se obzvlášť hodil na silné nepřátele typu Assault Commander. V nové epizodě jsem pak ještě hojně používal Incinerator střílející oheň.
Celkově jsem se s Dukem často bavil, i ta troška nostalgie byla fajn. Avšak narazil jsem i na nudnější pasáže, u kterých jsem byl po chvíli rád, že je mám za sebou.
