Jedna z her, které jsem věnoval daleko více času, než by si zasloužila. The Division jsem se "pokoušel" hrát už někdy v roce 2018, ale vydržel u toho s bídou pět hodin. Je vlastně trochu zázrak, že jsem to tentokrát dal celé a poctivě vše vyzobával. Za těch prvních pět hodin totiž uvidíte prakticky vše, co hra nabízí. A pak už se jen recykluje a recykluje... prostě Ubisoft v té nejhorší podobě.

Při druhém pokusu se hrou mi počítadlo svítí nad padesáti hodinami a já se za to vlastně trochu stydím. The Division je bez nadsázky jednou z těch vůbec nejvíce stereotypních her (minimálně co se týče AAA ) produkce, co jsem doposud hrál. Stejnými zbraněmi desítky hodin kosíte v podobných lokacích vlny stejných nepřátel. Hlavní mise se liší vlastně jen tím, že se odehrávají v zajímavějších lokacích v covi... pardon Zeleným jedem sužovaném Manhattanu jinak hra s trochou nadsázky neobsahuje vůbec nic jiného, než pobíhání od otazníčku (ok, tady jsou to troujúhelníčky a šestiúhelníky) a kosení nekonečných zástupů (respawnujících se) neřádů. Občas přijdemi boss. To je ale jen vizuálně takřka stejný pobuda, jen má nad barem s HP napsaný třeba "Ivan". Některé vedlejší mise, zejména ty věnované skenování viru, jsou bezpředmětnou a otravnou výplní v té nejčistší podobě. Byť jsem kus vola, co se u vedlejšákú trápí většinou bez ohledu na jejich kvalitu, tady jste k plnění veškeré nesmyslné výplně nuceni systémem levelování. Vzhledem k jasně daným úrovním nepřátel v "příběhových" misích nelze hru pouze prolétnout a v zásadě je potřeba plnit drtivou většinu vedlejších aktivit alespoň k tomu, abyste se na požadovanou úroveň vyšplhali.

Looter shooter aspekt spočívá defacto pouze v honění čím dál vyšších čísílek a kvér úrovně jedna vypadá klidně úplně stejně jako některý elitní v endgamu. Třídy zbraní ani schopnosti také nejsou žádné terno. Ano, popsané neduhy jsou určitou doménou looter shooterů, ale svým poměrně přízemním zasazením The Division vyčpí strašně brzy. Outriders mne bavili třeba daleko více. Prostředí hry se měnilo, vedle lidských nepřátel se na hráče hrnuli i tuny monster a schopnosti byly zábavné. Vrcholem The Division je jeden vrtulník v poslední misi hry.

Přijde mi, že bych na hru mohl kydat špínu ještě dlouho, přesto jsem ji kompletně dohrál a asi nějaký čas pravděpodobně strávím v budoucnu i s DLC. Výsledné hodnocení 65 % taky není vyloženě špatné. Proč tedy? Vlastně pořádně nevím. Jako by v té naprosto stupidní, stereotypní a až absurdně nenáročné hratelnosti bylo určité kouzlo. Večer po práci prostě postřílet pár oportunistických hovad, co terorizují New Yorské ulice, nakonec nebylo k zahození, byť jsem první, druhý i patnáctý den hraní dělal naprosto to samé. Námět hry je vlastně zajímavý a vzhledem k pandemii, která přišla jen pár let po hře samotné, jde o kousek až mrazivě prorocký. Byť se svět v souvislosti s Covidem nedostal až do takových sraček, přesto je The Division zajímavý nejvíc s ohledem na nedávnou pandemii. Je zajímavé sledovat ve hře rozpad společnosti a pročítat/poslouchat nalezené materiály (byť writing i dabing mají značné rezervy).

Druhým důvodem, proč hra není zase takový propadák, je bezesporu New York samotný. I přes určitou uniformnost a opakující se ulice má hlavně díky zasazení do období Vánočních svátků zvláštní melancholickou atmosféru (škoda jen těch přehnaných zástupů nepřátel v jeho ulicích). Hra bohužel na 4K monitoru vypadala zvláštně neostře a vlastně nepříliš pohledně. Při hraní ve FHD jde s ohledem na dobu vzniku o hezký kousek.

The Dvision je tak hrou, která může vydržet velmi dlouho, ale jen vážně nenáročným hráčům. První a padesátá hodina hratelnosti se liší prakticky jen tím, jak vysoká čísélka létají nad hlavami zasažených nepřátel. Že se někteří hráči dokáží bavit stovky hodin střílením naprosto stejných nepřátel (naprosto stejnými zbraněmi), mi hlava moc nebere...

Hodnocení na DH v době dohrání: 73 %; 133. hodnotící;  fyzická kopie na disku