Tak tohle beru. Po nemastné a neslané první knize tady Dreamfall začíná vystrkovat ty svoje pravé drápky a příběh se rozjíždí na všech linkách. I když znovu převažuje pobíhání od jedné postavy ke druhé, příběhově se děj neskutečně posunul a konečně má i slušný spád, který předtím úplně chyběl. Druhá kniha je tak ve všem o poznání lepší, než ta první.

Kiana moc nemusím a tahle část je především o něm, ale město Marcuria, i když celkem minimalistické a ostatní postavy v Arcadii, jako je Krtice, Bip a hlavně Enu, jsou parádní, takže mi tato linka nakonec přišla lepší, než ta Zöe. Enu ze sebe vydává jednu hlášku za druhou a opravdu jsem si jí hodně oblíbil.

Rozhodnutí zde už mají nějakou váhu a také se zde projevují ta z předchozí části. Super je, že nejde úplně odhadnout, co se stane a potenciálně horší rozhodnutí (třeba mučení a zabití azadského vojáka) mají ve výsledku příznivější důsledky a naopak. Některá rozhodnutí pak budou mít jistě velký vliv na vývoj událostí v dalších knihách (prozrazení Na'ane) a některá jej mají již zde (předání dat Barutimu). Teď už konečně má smysl přemýšlet, jak se zachovat.

Ovládání zůstalo stejné a stále je občas potíž zamířit pomocí myši na aktivní bod, ale už jsem si na něj trochu zvykl. Linka se Ságou zde úplně chybí, což mě mrzí, ale třeba se pak dočkám delších částí s ní příště. A teď vzhůru na třetí knihu již s větším optimismem.