Gemini Rue byla jednou z posledních tří adventur po roce 2000, které jsem kdysi dohrál, ale nikdy se k nim nevrátil (ty zbylé dvě v PS). Pamatoval jsem si úžasný konec a ošklivou grafiku; ta mě ostatně odradila od znovu hraní cca před rokem. Když jsem nedávno dojel jiné pixel adventury, řekl jsem si že to zkusím znovu.
Nu - ta grafika je prostě odporná. Rozplizlé textury v hnusném prostředí a nízkém rozlíšení, kdy pomalu ani nevidíte jak ty postavy vypadají. Je to ošklivé i na poměry jiných pseudo-retro her a bylo by to ošklivé i na počátku devadesátek. Kupodivu je tu i pár moc hezkých vesmírných scén/animací, které aspoň částečně zlepšují vizuální dojem. A když už kritizuju, tak jsou tu opět moje "milované" achievementy. V nejnovější (3.2) GOG verzi sice vyskočí okno o získání, ale v seznamu se neobjevují jako splněné, google mlčí, takže chyba bude nejspíše někde na mém počítači s Win 7. Nakonec jsem i přes snahu hledat a konzultaci návodu všechny nezískal, protože jeden Cowboy Bebop se prostě neobjevil a vyhledání všech témat se také nezaregistrovalo.
Jedno se ale musí nechat. Pokud to překousnete, Gemini Rue je adventura jako řemen. Poctivá, dlouhá, zabrala mi s přestávkama na praní celý den. Není to úplně klasická výslechovka, nebo kombinace, ale spíše od každého něco. Vyslýcháte postavy, hledáte lidi, události či telefonní čísla na síti (ovšem musíte k ní získat přístup). Prohrabáváte skládky, odpady, lžete, vyhrožujete, páčíte dveře (a paklíč si taky musíte opravit). Řešíte fyzické problémy - jak se dostanu támhle k žebříku... že by přisunutí bedničky? Protože tu kromě klasické retro kombinace oko/ruka/pusa máte i nohu, občas něco vykopnete, nakopnete nebo nohou odsunete.
A také střílíte. Ano vím, že to v tradiční adventuře nemá co dělat, ale tady se to docela hodí a některé situace dostávají neskutečné grády. Přestřelek je jen 6 za celou hru, ale je tu na ně poměrně komplexní systém krytí, vyklánění, nabíjení, tajení dechu a headshotů. Není to úplně snadné, ale dá se to zvládnout a ten pocit když to nandáte pár šmejdům a celé město si o tom povídá je k nezaplacení.
Samozřejmě tím hlavním je příběh, rozdělený na dvě části. První část je klasická sci-fi dystopie ala Blade Runner. Ošklivé, upršené mimozemské kolonie pár let po válce, všude je špína, bordel, feťáci lítající na "šťávě". Na jedné takové planetce Barracus hledá klasický noirový polda Azriel Odin svého ztraceného bratra. Z vesmíru ho jistí parťák Kane, ale ani parťák, ani to že je polda mu nepomůže, protože město ovládá mafie Boryokudan, ke které ostatně Azriel svého času patřil. Mafie má lidi všude, takže se nevyhnate utíkání, schovávání i střílení, ale kousek po kousku, od člověka ke člověka se blížíte k odhalení Centra 7, kde by bratr mohl být.
Centrum 7 je nápravné supertajné zařízení, které rehabilituje vězně tím že jim maže paměť a mění je na nové lidi. Myšlenka děsivá, provedení ještě horší - Boryokudan dávno všechno zkorumpovalo a tak Centrum 7 slouží k výcviku vrahů. A právě zde se odehrává druhá fáze. Jako Delta Six se navzdory několika výmazům s pomocí pár lidí pokoušíte utéct. Jenže jak utéct z místa ovládaného všemocným Ředitelem, kde jsou všude kamery, 99% dveří je zavřených na sken sítnice, otisk nebo kartu? Musím říct, že takové pašování pistole je naprosto úžasné.
Samozřejmě, že ve finále se vše propojí a musím říct, že obě finále (útěk a návrat) jsou kulervoucí, plné adrenalinu (i díky střílečkám), zvratů a odhalení. Ten hlavní zvrat jsem si bohužel pamatoval, ale i tak to stále za to. Konec je sice dobrý, ale pořádně hořký. Vlastně ve světě nic nezměníte, nic nezískáte, naopak ztratíte... ale aspoň Ředitel dostane co mu patří a celá ta odporná díra vyletí do vzduchu.
Na konci jsem na ošklivou grafiku a místy krkolomné ovládání ani nevzpomněl a jen hltal. Protože hratelnost i příběh stojí fakt za to.
PS: Dvě hry ke kterým jsem se nevrátil je česká Alternativa (pamatuju si ji jako srágoru bez konce) a Moebius: Empire Rising (hraní na body a nikde nemůžu najít full point list, bez kterého to pro mě nemá cenu :D)
Nu - ta grafika je prostě odporná. Rozplizlé textury v hnusném prostředí a nízkém rozlíšení, kdy pomalu ani nevidíte jak ty postavy vypadají. Je to ošklivé i na poměry jiných pseudo-retro her a bylo by to ošklivé i na počátku devadesátek. Kupodivu je tu i pár moc hezkých vesmírných scén/animací, které aspoň částečně zlepšují vizuální dojem. A když už kritizuju, tak jsou tu opět moje "milované" achievementy. V nejnovější (3.2) GOG verzi sice vyskočí okno o získání, ale v seznamu se neobjevují jako splněné, google mlčí, takže chyba bude nejspíše někde na mém počítači s Win 7. Nakonec jsem i přes snahu hledat a konzultaci návodu všechny nezískal, protože jeden Cowboy Bebop se prostě neobjevil a vyhledání všech témat se také nezaregistrovalo.
Jedno se ale musí nechat. Pokud to překousnete, Gemini Rue je adventura jako řemen. Poctivá, dlouhá, zabrala mi s přestávkama na praní celý den. Není to úplně klasická výslechovka, nebo kombinace, ale spíše od každého něco. Vyslýcháte postavy, hledáte lidi, události či telefonní čísla na síti (ovšem musíte k ní získat přístup). Prohrabáváte skládky, odpady, lžete, vyhrožujete, páčíte dveře (a paklíč si taky musíte opravit). Řešíte fyzické problémy - jak se dostanu támhle k žebříku... že by přisunutí bedničky? Protože tu kromě klasické retro kombinace oko/ruka/pusa máte i nohu, občas něco vykopnete, nakopnete nebo nohou odsunete.
A také střílíte. Ano vím, že to v tradiční adventuře nemá co dělat, ale tady se to docela hodí a některé situace dostávají neskutečné grády. Přestřelek je jen 6 za celou hru, ale je tu na ně poměrně komplexní systém krytí, vyklánění, nabíjení, tajení dechu a headshotů. Není to úplně snadné, ale dá se to zvládnout a ten pocit když to nandáte pár šmejdům a celé město si o tom povídá je k nezaplacení.
Samozřejmě tím hlavním je příběh, rozdělený na dvě části. První část je klasická sci-fi dystopie ala Blade Runner. Ošklivé, upršené mimozemské kolonie pár let po válce, všude je špína, bordel, feťáci lítající na "šťávě". Na jedné takové planetce Barracus hledá klasický noirový polda Azriel Odin svého ztraceného bratra. Z vesmíru ho jistí parťák Kane, ale ani parťák, ani to že je polda mu nepomůže, protože město ovládá mafie Boryokudan, ke které ostatně Azriel svého času patřil. Mafie má lidi všude, takže se nevyhnate utíkání, schovávání i střílení, ale kousek po kousku, od člověka ke člověka se blížíte k odhalení Centra 7, kde by bratr mohl být.
Centrum 7 je nápravné supertajné zařízení, které rehabilituje vězně tím že jim maže paměť a mění je na nové lidi. Myšlenka děsivá, provedení ještě horší - Boryokudan dávno všechno zkorumpovalo a tak Centrum 7 slouží k výcviku vrahů. A právě zde se odehrává druhá fáze. Jako Delta Six se navzdory několika výmazům s pomocí pár lidí pokoušíte utéct. Jenže jak utéct z místa ovládaného všemocným Ředitelem, kde jsou všude kamery, 99% dveří je zavřených na sken sítnice, otisk nebo kartu? Musím říct, že takové pašování pistole je naprosto úžasné.
Samozřejmě, že ve finále se vše propojí a musím říct, že obě finále (útěk a návrat) jsou kulervoucí, plné adrenalinu (i díky střílečkám), zvratů a odhalení. Ten hlavní zvrat jsem si bohužel pamatoval, ale i tak to stále za to. Konec je sice dobrý, ale pořádně hořký. Vlastně ve světě nic nezměníte, nic nezískáte, naopak ztratíte... ale aspoň Ředitel dostane co mu patří a celá ta odporná díra vyletí do vzduchu.
Na konci jsem na ošklivou grafiku a místy krkolomné ovládání ani nevzpomněl a jen hltal. Protože hratelnost i příběh stojí fakt za to.
PS: Dvě hry ke kterým jsem se nevrátil je česká Alternativa (pamatuju si ji jako srágoru bez konce) a Moebius: Empire Rising (hraní na body a nikde nemůžu najít full point list, bez kterého to pro mě nemá cenu :D)
Vlak