Série Blackwell je poměrně známá, má tu i dost hodnocení, ale vždycky mě odrazovala retro grafika. Po dohrání spousty českých freewarovek a jiné duchařské AGS série "x Days of..." a zjištění, že na GOG je to za pár kaček padly poslední zábrany a já se pustil do prvního dílu. Ne všechno bylo úplně super, ale nakonec se mi to poměrně dost líbilo.

Vzhledem k tomu, že jsem teď dohrál Trilbyho tetralogii, tak jsem s potěšením koukal, že Blackwell vypadá přece jen o něco líp. Něco na úrovni čtvrtého King Questu, kdy grafika už neuráží. Navíc je tu solidní dabing, hudba a náladová poslední scéna.

Blackwell Legacy je stejně jako naposledy zmíněná Trilbyho série duchařina, ale trošku jiná. Namísto hororu, gore a pekelných sil (i když...) jede v komorním duchu, sází na dialogy, postavy, pomalejší tempo a především detektivní pátrání netradičního páru.

Rosangela (neboli Rosa) Blackwell je uťáplá kritička kolem třiceti, která nezná ani své sousedy (čímž mi byla hned sympatická :D). Právě pohřbila svoji tetu, která strávila poslední 24 let v polokomatu/pološílenství, ve kterém stejně jako její babička mluvila o nějakém Joeym, psychiatr ji varuje že ten stav je dědičný a šéf ji namísto recenzí posílá napsat o studentce, co skočila ze střechy.

A co čert nechtěl, Joey Mallone je skutečný. Je tu duch z 30. let, sarkastický, cynický drsňák který má spoustu tajemství, spoustu zákonitostí nechápe a občas se chová spíše jako bezohledný kretén, kterému je celkem jedno, že Rose nic z toho nechápe a ani nechce.

Autoři si dají práci s představením hrdinky i Joeyho a nastolí pevné pravidla. Joey je navázáný na rodinu Blackwellů, nemůže se od Rose vzdálit více než 15 metrů, nemůže na druhou stranu a moc toho ve skutečném světě neovlivní. Rose může pomáhat duchům do světla, ale musí zjistit co se jim vlastně stalo, dostat je ze "smyčky popírání" (přesvědčit že jsou mrtví) a pomoci jim dál. To se mi moc líbilo, jasně vysvětlená a nastolená pravidla jak ze starých filmů, kdy se scénáristi obtěžovali vymyslet nejen monstrum, ale i zákonitosti jak může fungovat a co s ním.

S těmito zákonitostmi a po troše hysterie a odmítání se Rose a Joey pouští do pátrání, které je v podstatě klasické (tři holky něco vyvolaly pomocí Ouija a to je dohnalo k šílenství a pokusu se zabít). Přes tradiční námět se autorům podařilo, že mě zajímalo co se stalo, postav mi bylo líto a na konci mě i zatrnulo z logického odhalení (ne každý duch směřuje do nebe). Konec ale můžete mírně ovlivnit.

Jak se to hraje? Inu z 90% jednoduše. Z adventur to moc nepobralo, číli předměty skoro žádné nemáte, ani je pomalu nemůžete používat. Jsou tu dva herní dny, čtyři krátké lokace a ovládání jedním kurzorem. Namísto kombinací máte deník se stopami, které získáváte výslechem svědků, dohledáváním na internetu, konzultacemi s Joeym a hlavně jejich kombinováním, což mi přijde jako skvělý nápad. V rozhovorech můžete volit u styl konverzace, ale výsledek se nemění (pozor na konci to neplatí!). Zbylých 10% jsou chytáky typu někam se rychle schovat nebo zdrogovat psa, párkrát jsem díky tomu i zatuhl, ale nakonec za 3 hodiny dohráno bez jediného nakouknutí do návodu.

Výsledek? Inteligentní duchařina/detektivka zaměřená na výslechy s jasnými pravidly a konverzační hratelností. Přišlo mi to spíše jako rozjezd, štvalo mě že na některé otázky místy nesympatický Joey odmítal odpovědět, ale určitě jsem zvědavý na další díly.