Začátek mě překvapil. Barevná stylizovaná grafika připomíná spíše remaster Crash Bandicoot než temný lovecraftovský horor. Nutno říci, že tento začátek opravdu klame tělem, neočekávejte další Witness, kde budete chodit po krásném ostrově a řešit hádanky. Hra je lineární walking, rozdělený do 6 asi hodinových kapitol v odlišném prostředí po 2-3 hádankách. Tam, kde dává větší svobodu, tak je to paradoxně spíše za trest. Něco jiného je řešit složitou hádanku u stolu a něco jiného je běhat po rozsáhlé lokaci abyste zkusili jiné řešení. Některé hádanky nejsou pouhou formalitou, jak bývá v podobných hrách zvykem a přiznám se, že u jedné jsem si vydrbal lysinu.  

Příjemně mě překvapilo, jak umí být hra graficky a designově působivá, na druhou stranu jsou vidět i zuby indie produkce, jako jsou prolínající se textury, opakující se assety atd. Opravdu můj dojem pokazil až technický bug ke konci hry, kdy jsem nemohl přejít po schodech. K mému překvapení jsem našel, že na internetu má ten problém více lidí a řešením je snížit nastavení grafiky, potom pasáž přejít jde. Opravdu, rozlišení 1280, grafika medium a už to šlo. Po čtyřech letech od vydání bych toto nečekal. Dabing hrdinky mi zpočátku přišel nevýrazný, v průběhu hry jsem docenil jak nepřehrává, nemluví výrazně mimo dobu zasazení a dokáže projevit emoci v ten správný čas.

Příběh jde předvídatelným směrem, alespoň pro toho, kdo Lovecrafta přečetl komplet. Z tohoto pohledu jsem ocenil, že splňuje většinu atributů. I mimo samotný příběh je pár pomrknutí na jeho dílo v podobě předmětů či textu. S vykreslením charakterů a motivací postav si autoři mohli pohrát mnohem lépe, vyznění obou konců je správně sladkobolné, ale možná nejpůsobivější by byl otevřený konec, který se přímo nabízí. Celkově se mi hra přes všechny objektivní neduhy líbila. Možná právě tím, že vykreslila svět Lovecrafta barevněji než je zvykem.