Objevit nějaký neobjevený debut jakéhokoliv herního studia pro letošní Herní výzvu pro mě byl docela zápřah. Často se mi totiž stávalo, že už jsem hry v minulosti hrál a hodnotil. Tak jsem zkusil zabruslit do adventurního žánru a k tvůrcům, kteří na poli 2D adventur v 21. století trhli rekord ve vydávání a ejhle - povedlo se. Dostal jsem se k debutu Wadjet Eye Games, ke kterému, pravda, bych se zde bez uživatele M.a.t.t. ani nedostal, čímž mu za tip děkuji.

The Shivah je nicméně v mnoha ohledech velice rozporuplná pixel-artová adventura. Na autorův první placený počin je zajímavá pěkně nakresleným prostředím, židovskou atmosférou, ale i řekl bych velice vydařeným dabingem, který dorazil až ve vylepšené Kosher Edici.

Horší už je to ale s hratelností. Děj hry je poměrně kusý, příliš toho v sobě nemá. Odehrává se v židovském prostředí, kde hlavní postava je rabín Russell Stone. K němu jednoho dne dorazí kriminálka s tím, že jeho dlouholetý kolega byl zavražděn a zdali o tom něco neví, protože mu odkázal nemalé jmění.

Rázem zjišťuje, že vztah Russella s jeho kámošem nebyl úplně obsypaný motýlky, ale naopak dlouholetými křivdami. Na vlastní riziko tak jdete stopu po stopě a hledáte, co se vlastně v jeho životě událo a proč Vám vůbec něco odkazoval.

Hra trpí jedním neduhem, který je přímo součástí hry a tou je vyhledávání v internetovém prohlížeči a v e-mailech v osobním počítači. Bez něj se příliš nehnete a hledat v něm je místy jako hledat jehlu v kupce sena. Musím se přiznat, že zde jsem se mnohdy zasekl a hraní této hry mi to natolik otrávilo, že jsem si nechal opětovně poradit, abych se hnul z místa.

Naštěstí je poměrně záhy konec, protože ve hře toho obsahu zase tak moc není. Co je ale naopak sympatické, tak, že se v rozhovorech můžete rozhodovat, jak budete v dialozích reagovat, i z toho důvodu pak hru můžete dokončit různými způsoby.

Jak tedy říkám, doslova rozporuplná hra. V rámci 2D adventurního žánru obsahuje pár prvků, které jsou velice zajímavé, ale i pár prvků, bez kterých bych se s radostí obešel. Proto dávám průměr a raději se v budoucnu pustím do autorových podařenějších kousků, se kterými sklízel obdiv v nadcházejících letech.