Jak už to tak bejvá, člověk si zahraje jedno vyčerpávající cRPG, a pak jen horkotěžko s lupou pátrá po byť ždibítku chuti na cokoliv jiného. Tedy naprosto ideální čas si znovu zahrát druhý kotůrek, jehož jsem chrabře šoupl do letošní výzvy v domnění, že na něj jistě ta chuť dorazí sama, organicky, bez obtíží. Mám tu hru přece velmi rád! 

Jenže Star Wars nikterak zvlášť rád nemám. Nelze se mi pak divit, že ani prvního kotůrka jsem si nikterak zvlášť neoblíbil, když ten - nad rámec dnešní optikou již hodně zastaralých, nepohodlných mechanizmů - byl po vzoru klasického SW questu epickým dobrodrůžem napříč galaxiemi, ve kterém bylo dobro naprosto binárně dobré, zlo zlé, všechno bylo zábavně barevné krom oné dokonale černobílé morálky, a na svém správném místě tu byl i dobrý konec á la "Tož jasný, stal ses násilným vojevůdcem, který džedáje nechával mučit, a nepřímo jsi zodpovědný za to, jak se tvůj učeň vyšplhal k moci, aléé on byl horší než ty, a tys ho zabil, takže cosmesi tosmesi, rádi tě přijmem zpátky do Řádu na plnej úvazek!" Čili rozhodně né můj panák skotské, ale zcela chápu, proč kvanta hráčů naopak prvního kotůrka zbožňují.

Kotůrek numero dos je totiž temnější a zádumčivější, k mému nepřebernému potěšení, ale značce značně navzdory. V jedničce si to tamní superhrdinové rozdali s tamními superzlouny; ve dvojce se místní pokouší uklidit všechen ten bordel, kterej po sobě ti lehkomyslní neřádi zanechali. Je to depresivní úvaha o následcích války a jejích dopadech na běžné smrtelníky, jakož taková mi prostě zákonitě musí brnkat na struny mnohem líp, než heroická válka samotná. Avšak až nyní si všímám a naplno doceňuji tu skutečnost, že oba kotůrci se vlastně báječně doplňují, a na individuální úrovni by oba byli bez toho druhého výrazně oslabenou entitou. 

Dvojku prostě vždycky budu preferovat už jen proto, jak zdůrazňuje důležitost šedé ve světě plném černobílých nesmyslů, a jak jsou jednoduché černobílé karikatury hluboce vadné. A proto, jak připomíná, že nuance existují naprosto ve všem. Jeden by se mohl hádat, že to tím vzdoruje značce, druhý by mohl argumentovat, že to značku jen obohacuje a zvedá na novou úroveň. Mně je to tak či tak upřímně buřt, značka samotná mě nezajímá. Což by ode mě ještě před nějakým tím ročkem bylo značně pokrytecké, ale ozaj dnes už mě značky samotné tak nějak nezajímají obecně vůbec. Nechť mají tvůrci naprosto a dokonale volné ruce a oddávají se absolutně svobodným kreativním proudům, co na tom sejde. Když to rezonuje, tak to prosatana nechte rezonovat a nezaobírejte se dumáním nad tím, jestli by to v této franšíze nemělo náhodou rezonovat nějak jináč.

Jo a mechaniky, QOL apod. dvojka trochu zlepšila. Ale jen trochu, obě to jsou citelné vykopávky a pohodlně se už nehraje ani jedna, takže čert to vem.