Tohle tajemství druidů mi byl čert dlužnej. Steam mi ho totiž nabídl za půl eura a jelikož moc dobře ví, že mám rád adventury, rovnou jsem si ho nainstaloval s tím, že na první dobrou mě obsahem zaujmout dokázal. To jsem ale ještě netušil, co všechno si s touhle hrou užiju...

Při prvním zapnutí se na scéně objevil hlavní hrdina - vyšetřovatel Scotland Yardu - Brent Halligan. Trošku zelenáč, ale co naplat. Hned při první scéně stejně dostal od šéfa exkluzivní jebačku a případ, do kterého se nikomu nechce. Respektive jeho kolega by si ho asi i vzal, ale ten zase pro změnu zfušoval jinou vyšetřovačku kvůli které umřel nevinný člověk a tak šéf usoudil, že tu sérii vražd, po kterých se vždy našly jen kosterní pozůstatky, dá raději Brentovi. Hm, dobře mu tak. Hra alespoň může plynně začít...i když...plynně...

Hned intro je takové divné. Chápu, že rok 2001 je přeci jen pár let za námi, ale je na něm znát, že tvůrci chtěli přijít s něčím novým a tak ho vymodelovali ve 3D a vypadá poměrně hnusně. Hnusně nicméně vypadá i 2D pozadí (které je ale samo o sobě místy velice pěkné) v kombinaci s 3D animací postav, které se na něm pohybují. Zvyknout se na to dá...těžko, ale dá.

Na co se už ale zvyknout nedá tak fakt, že když chvíli hrajete a chcete hru uložit, hra Vás k uložení hry prostě a jednoduše nepustí. Jo, ta Steam verze na první dobrou neumí ukládat hru. Paráda, co? Takže jsem hned na začátku ztratil postup ve hře a musel jsem od znova. Respektive, musel jsem si nastudovat diskuze, nahrát do složky jeden dokument, a pak už to šlo. A ano, když už ukládání šlo, poměrně záhy jsem přišel na to, že hra vcelku exkluzivně padá. Buď se sekne tak, že hru vypnete jen tvrdým restartem a nebo Vám hra prostě spadne. Náhle, ideálně během rozhovorů. Tam to měla nejradši. Říkal jsem si, že to jsou ty kompatibility mezi Windowsy, ale když jsem si po dohrání četl dobové recenze, tak tam to prý dělala taky. Čůza :-) To už totiž pochopit úplně nedokážu.

Herní mechaniky této hry jsou místy taky velice zvláštní. Asi Vám všem už dojde, že jsem u hry zůstal hlavně kvůli příběhu. Ten mě zajímal a místy i dost bavil. Stejně tak i 2D prostředí bylo mnohdy fakt pěkné - třeba ten hrad na tom ostrově nebo londýnské ulice. Horší už to bylo s dialogy s jednotlivými postavami. Abyste postoupili ve hře, musíte cíleně procházet jednotlivé odpovědi. Když je neprojdete, nedozvíte se třeba jednu, zásadní informaci, která je důležitá pro to, abyste ve hře pokročili dál. Reálně se tedy stávalo, že jsem se s jednou postavou bavil snad dvacetkrát, než jsem se přes kombinaci odpovědí dostal k informaci, kterou jsem potřeboval. Možná ještě o chlup horší je ale fakt, že při najetí kurzoru Vám hra slovně neoznačí, co se kde nachází. Jen se změní obrázek kurzoru a vy teda tušíte, že na pozadí je něco interaktivního. Tohle, mnohé fakt šílené nelogičnosti (nejlepší byl ten moment, jak jsem hodil tu sůl na tu mega kobku na tom hřbitově a ta se asi pod náporem kyseliny solné rozpadla v prach :-D) a fakt, že inventář neustále jenom nabýval, reálně způsobí tolik variant k řešení, že bez návodu je tato hra prakticky nehratelná.

Ano, pořád uznávám, jedná se o rok 2001. Rád bych byl na tu dobu shovívavý. Jenže všichni tu znalí ví, že i před rokem 2001 vznikaly v žánru adventury, které tyto neduhy neměly. I proto jsem se rozhodl hře dát průměrné hodnocení. Největší devizou je její příběh, který je svojí kostrou klasický, ale mě hodně bavil až do samotného finále. Také má pár vysloveně pěkných momentů, které kdyby možná byly celé ve 2D, vyřešilo by to celou řadu neduhů, se kterými je hra spojená. Holt je to ale tak, jak to je. The Mystery of the Druids je zajímavý kousek, ale víc než jeho největší deviza - příběh - si budu pamatovat, jak mi neustále padal a jak jsem po hodině a půl hraní zjistil, že nemůžu ukládat. Takové momenty se totiž nezapomínají...

...z toho herního obalu aby jeden neměl noční můry...