Abuse se ukázal jako jedna z mála her, na které mám dobré vzpomínky a dnes jim nedokázaly dostát. Přitom to ze začátku vypadalo velice slibně. Atmosféra hry je i díky Vetřelčímu stylu parádní. Grafika i dnes působí dobře a zvuková stránka není moc pozadu. Na plošinovku je neobvyklé ovládání, ale po chvíli není problém si na zaměřování myší zvyknout a pozdější pasáže si jinak už ani neumím představit. Akce je velice rychlá, nepřátel jsou hordy a není problém ztratit veškeré zdraví během vteřin. Po pár prvních levelech, které jsou na rozehřátí, se obtížnost dost zvedne a drží se vysoko celou hru. Opatrný postup může být někdy smrtící, někdy naopak nezbytný a totéž platí pro rychlý běh kupředu. V některých částech to byl snad jediný rozumný způsob, prostě schytat pár zásahů a co nejrychleji přejít do další části. Velkou pomocí jsou panely pro ukládání hry. Vyskytují se poměrně často a navíc načtení pozice doplní zdraví na maximum. Vyplatí se tak projít úsek klidně skoro bez života a uložit si hru.

Samotná obtížnost je na můj vkus až příliš vysoká, ale rozhodně není největším problémem. Tím je rychlý nástup stereotypu. Velmi brzy hra odhalí všechny své karty a už se není na co těšit do dalšího levelu. Létání sice trochu ozvláštní hratelnost a pomůže i s pár obtížnějšími pasážemi, ale lokace kde je nutné pro postup jsou zbytečně nezajímavé a spíše otravné. Design levelů také není nijak zajímavý, veškerá pozornost autorů zřejmě cílila na boj a grafiku. Samotná akce je dobrá, ale nedokázala mě udržet dlouho. Rád jsem Abuse konečně dohrál, ale druhou polovinu bylo nutné hrát po částech. Vždy jeden level a dost. Hra není celkově špatná, ale asi bych nedoporučil víc než jen vyzkoušet si pár levelů.