Creaks představuje v rámci her od Amanity docela výrazný žánrový odklon. Nejsem úplně příznivcem logických plošinovek a třeba takový Braid, ke kterému je Creaks často přirovnáván, mě spíš otravoval, než bavil. Naštěstí, obavy se ukázaly jako liché a Creaks je příjemnou záležitostí obdobně jako všichni ti Samorosti a Machinaria. Jen trochu jinak.

Nebudu ale popírat, že byla místa, kde jsem se na pár minut solidně zasekl. Některé hádanky jsou vypečené a vyžadují určitou představivost a znalost mechanik. Zároveň ale nejsou jednotlivé úrovně příliš rozsáhlé a k úspěšnému vyřešení se dá vždycky nakonec dojít. Líbilo se mi, že noví nepřátelé a s nimi pokaždé i nějaká další mechanika přichází na scénu postupně, takže se hratelnost neustále obměňuje. A množství jednotlivých mechanik a celkovému vizuálu, který se po celou dobu hraní příliš nemění, odpovídá i zcela akurátní délka hry. Za 7 hodin hotovo i se všemi achievementy, které lze díky rozkouskování hry na kratší úrovně lehko dovyzobat i po dohrání.

Z uměleckého hlediska Creaks patří mezi to nejhezčí, co dosud Amanita stvořila. Ručně malované lokace překypují mnoha detaily a i když se jejich styl a barevná paleta příliš nemění, udržely moji pozornost až do konce. Výborný je i soundtrack a zvuky, ze kterých lze tradičně často rozeznat různá česká slůvka.

Creaks je mnohdy označován za hororovu hru, ale to není moc přesné. Spíše bych ho popsal za ponuré fantaskní dobrodružství, které sice temný nádech má, ale rozhodně se u toho hráč nebude bát. Jedinou malou výtku bych směřoval možná až k příliš jednoduchému příběhu, který je dlouhou dobu hodně v pozadí a rozjede se až ke konci. Na druhou stranu, to mírné napětí a nevědomost z toho, kde se hráč přesně nachází a co se tam přesně děje, je vlastně fajn.