Hoši a děvčata z Daedalic Entertainment jsou sázka na jistotu. A to především v případě, pokud holdujete adventurnímu žánru. Série Deponia je pro ně asi ten nejrozsáhlejší svět, na kterém kdy pracovali a tak jsem po opětovném dohrání jedničky rovnou rozjel díl druhý. Nač čekat, když to máte po ruce.  

Deponia je planetka, která, světe div se, pod nánosem bordelu, stále žije a docela i, v rámci možností, prosperuje. Jenže to by na ní nesměl žít dvorní idiot Rufus, který na co šáhne, z toho se stane jaderná zbraň určená k sebedestrukci. I jeho přičiněním tak hrozí jeho domovině zánik. Je pravda, že na odvrácení tohoto zániku pracoval už v prvním díle, ale tam na co šáhnul, to stejně tak zkurvil, takže si hra poměrně snadno vytvořila berličky k tomu, aby mohla pokračovat ve vyprávění i v díle druhém, logicky s dovětkem: Chaos na Deponii.  

Rufus se opět dostane do centra dění a jediná osoba, která může zachránit jeho rodnou planetu, je opět jeho milovaná Goal. To by ji ale nesměl roztrojit osobnost, každou nahrát na různý disk a ty disky pak postupně ztrácet a zase nalézat. No, co Vám budu povídat. Rufus je pořád stejné nemehlo, ale vaším přičiněním bude dělat všechno proto, aby se zlé v dobré obrátilo.  

Druhý díl běží naprosto v totožném duchu jako díl první. Během hraní, ale i po dohrání jsem přemýšlel, v čem je druhý díl alespoň trošku odlišný. Řekl bych, že obtížnost mírně stoupla. Hlavně tím, že si tu tvůrci nechali pár hádanek, na které bych bez návodu prostě nepřišel.Ono, když máte logické hádanky ze hry, tak je máte ze hry, ale když pro vyřešení problému musíte ztlumit hudbu v nastavení, tak je to skoro až na pováženou. Pravda ale, že pokud budete důsledně číst dialogy, často hra k tomu nabádá. Hráč se ale musí zajímat a pěkně se atmosférou hry pohltit.  

Ono to ale naštěstí není nic těžkého. Graficky je hra opět ztvárněná velice pěkně. A to i přesto, že těch prostředí tu ve hře není zase tak moc na to, jak je dlouhá. Většina hry se totiž odehrává na plovoucím ostrově, kde na bordelu vzniklo městečko. Dabing je tu opět naprosto perfektní. Dokonce bych řekl, že některé postavy tu kvalitou překročily hranice standardu do vysokého nadprůměru. Především Janosh. Opět se tu ale setkáte s pár nelogičnostmi a především s minihrami, u kterých musíte chvíli přemýšlet, jak se vůbec hrají. Pravda, že u miniher se originalitě meze neberou, ale možnost je přeskočit jsem párkrát velice rád uvítal.  

Druhý díl ze světa Deponie mě v celkovém kontextu hry bavil a okamžitě jsem se pustil do dílu třetího. Dokud je příběh v myšlenkách čerstvý, tak proč s tím přestávat, že? Rád bych řekl, že na to, jak je hra vtipná, je poměrně oddech ji hrát. Ona to ale úplně není pravda. Obtížností hravě překonala první díl a tak jsem už teď velice zvědavý, s čím se tvůrci vytasí v díle třetím.