Tak to je on. Zakladatel 3D akcí. Hra, která tomuto typu stříleček na dlouhá léta propůjčila své jméno. Hra přinesla ve své době převratný 3D engine a graficky a technologicky utekla svému předchůdci Wolfenstein 3D jakož i ostatním jeho následovníkům na míle daleko. Doom přinesl na naše obrazovky peklo. Nikoliv peklo děsivé, ale peklo, které byla radost vyhlazovat.
Doom se ke mně dostal hodně pozdě. Jako dítě jsem se proháněl v jeho druhém pokračování, a proto když se mi konečně dostala do ruky původní hra, byl jsem trochu zklamaný. Nepřátel bylo na svou dobu opravdu hodně, ale někteří moji oblíbenci chyběli. Naštěstí i první díl obsahuje pár legendárních protivníků, jde zejména o svatou trojici imp, pinky (u nás doma zvaný "růžovka") a cacodemon. Zajímalo by mne, co konkrétně autoři při vymýšlení cacodemona kouřili, ale chci to taky.
Následující odstavec jen shrnuje informace mnohokrát řečené, proto doporučuji netrpělivému čtenáři přeskočit ho. Hru pohání na svou dobu nevídaný engine, kde si člověk jen stěží uvědomí, že 3D prostor je jen iluze a hra ještě nezvládá dvě patra nad sebou. Grafika má i dnes stále co nabídnout. Hra je na svou dobu dost krvavá a při extrémním poškození se nepřátelé legračně rozprskávají. Také zvuky a hudba jsou na vysoké úrovni.
Hra obsahuje dvě chladné zbraně a šest palných. Hru jsem odehrál na nejjednodušší obtížnost na klávesnici. Jelikož na tuto obtížnost není nepřátel tolik, nenutila mě hra používat všechny zbraně. Základní pistolka je úplně k ničemu. Kulomet jsem používal výhradně na cacodemony. Raketomet mi přišel zbytečně rizikový při bojích v uzavřených prostorách a náboje do plazmy a BFG jsem si šetřil na těžší chvíle, které nepřišly. Ale brokovnice, to je jiná, tu jsem používal po většinu hry.
Co do spletitosti jsou bludiště až na výjimky poměrně zmapovatelná. Nenašel jsem jedno šílené tlačítko v Deimos Lab (o jeho existenci jsem se musel dozvědět na youtube, vůbec nevím, jak jsem to kdysi poctivě dohrál, asi jsem tehdy měl s hrami větší trpělivost) a po Limbu jsem bloudil celých 23 minut. Zbytek byl celkem v pohodě a arény na souboje s bossy také nebyly špatné.
Doom je první střílečka moderního střihu. Nebudu předstírat, že hra je dokonalá. Co první Doom opatrně naznačil, dovedlo k dokonalosti pokračování Doom II: Hell on Earth . Dohrání Dooma se řadí k povinnostem hráče, který to s hrami myslí byť jen trochu vážně a to i v případě, že střílečkám jinak příliš neholduje. Doom jsou totiž dějiny v kostce.
Doom se ke mně dostal hodně pozdě. Jako dítě jsem se proháněl v jeho druhém pokračování, a proto když se mi konečně dostala do ruky původní hra, byl jsem trochu zklamaný. Nepřátel bylo na svou dobu opravdu hodně, ale někteří moji oblíbenci chyběli. Naštěstí i první díl obsahuje pár legendárních protivníků, jde zejména o svatou trojici imp, pinky (u nás doma zvaný "růžovka") a cacodemon. Zajímalo by mne, co konkrétně autoři při vymýšlení cacodemona kouřili, ale chci to taky.
Následující odstavec jen shrnuje informace mnohokrát řečené, proto doporučuji netrpělivému čtenáři přeskočit ho. Hru pohání na svou dobu nevídaný engine, kde si člověk jen stěží uvědomí, že 3D prostor je jen iluze a hra ještě nezvládá dvě patra nad sebou. Grafika má i dnes stále co nabídnout. Hra je na svou dobu dost krvavá a při extrémním poškození se nepřátelé legračně rozprskávají. Také zvuky a hudba jsou na vysoké úrovni.
Hra obsahuje dvě chladné zbraně a šest palných. Hru jsem odehrál na nejjednodušší obtížnost na klávesnici. Jelikož na tuto obtížnost není nepřátel tolik, nenutila mě hra používat všechny zbraně. Základní pistolka je úplně k ničemu. Kulomet jsem používal výhradně na cacodemony. Raketomet mi přišel zbytečně rizikový při bojích v uzavřených prostorách a náboje do plazmy a BFG jsem si šetřil na těžší chvíle, které nepřišly. Ale brokovnice, to je jiná, tu jsem používal po většinu hry.
Co do spletitosti jsou bludiště až na výjimky poměrně zmapovatelná. Nenašel jsem jedno šílené tlačítko v Deimos Lab (o jeho existenci jsem se musel dozvědět na youtube, vůbec nevím, jak jsem to kdysi poctivě dohrál, asi jsem tehdy měl s hrami větší trpělivost) a po Limbu jsem bloudil celých 23 minut. Zbytek byl celkem v pohodě a arény na souboje s bossy také nebyly špatné.
Doom je první střílečka moderního střihu. Nebudu předstírat, že hra je dokonalá. Co první Doom opatrně naznačil, dovedlo k dokonalosti pokračování Doom II: Hell on Earth . Dohrání Dooma se řadí k povinnostem hráče, který to s hrami myslí byť jen trochu vážně a to i v případě, že střílečkám jinak příliš neholduje. Doom jsou totiž dějiny v kostce.
Pro: Dodnes skvělá dynamická střílečka, impovi stačí jedna rána z brokovnice.
Proti: Pinky potřebuje dvě rány z brokovnice, hru k dokonalosti dovedl až druhý díl.