Jedna z těch zajímavějších real-time strategií konce 90. let. KKnD2: Krossfire staví na klasických základech RTS typu Command & Conquer. Přesto ale přineslo pár zajímavých herních prvků.
Ve hře jsou přítomny 3 strany - Survivors, Evolved a Series 9 (jak už jsem napsala v popisku). Tyto strany jsou na první pohled velmi odlišné a originální, ale po nějaké době zjistíte, že se vlastně ani tolik neliší a za všechny se hraje dost podobně. Všechny jednotky, ať vypadají sebepodivněji, mají své ekvivalenty u dalších dvou stran. Vojáci jsou skoro stejní (akorát vojáci Series 9 nejdou přejet). Pak je tu i možnost si vytvořit vlastní jednotky z několika komponent, v té době možnost celkem nevídaná.
Stejně tak jsou přítomny i 3 typy terénu - poušť, zeleň a město. Tam už jsou rozdíly větší - zatímco ve městě vám neustále budou překážet budovy, na poušti budete hojně využívat vyvýšených míst na útesech a rozsáhlých prostor.
Tím se dostáváme k prvnímu zajímavému prvku hry - viditelnosti, omezené terénem. Ve městě nemůžete vidět za roh ulice a stejně tak nemůžete vidět, co se děje na vrcholu útesu. Toho se dá dost využít, protože zatímco jednotky na horní straně útesu mohou střílet dolů, jednotky, co jsou dolu už nahoru střílet nemohou. Toho se ve hře hojně využívá - často má nepřítel rozmístěnou obranu právě na útesech a vaším úkolem je, se přes ni dostat nějakým jiným způsobem. Úkolem většiny misí je postavit základnu a následně zničit tu nepřátelskou. Různý zajímavý terén tomu trochu dodává na rozmanitosti, sám na to ale nestačí.
Dalším zajímavým prvkem je samotné vylepšování základny až o 5 technologických stupňů (často jste ale omezeni jen na 2, 3, nebo 4), což umožňuje stavět nové budovy a jednotky.
AI je bohužel na dost nízké úrovni a nikdy vás nepřekvapí. Jsou to vlastně jen počáteční podmínky, které dělají mise zajímavé. Pathfinding je také dost nedokonalý, poslat jednotky na druhou stranu mapy znamená je rozeslat po celé mapě.
Graficky a hudebním doprovodem ale KKnD2 docela vyniká, jednotky jsou hezky nakreslené, stejně tak terén, i když ne vždy je úplně přehledný.
Co bych ale ještě vyzdvihla, je nevážné pojetí hry. Takových her (a obzvlášť RTS) se dneska dělá málo. Nejednou mě komentář k briefingu, napsaný v pravé části obrazovky, hlasitě rozesmál :)
Ve hře jsou přítomny 3 strany - Survivors, Evolved a Series 9 (jak už jsem napsala v popisku). Tyto strany jsou na první pohled velmi odlišné a originální, ale po nějaké době zjistíte, že se vlastně ani tolik neliší a za všechny se hraje dost podobně. Všechny jednotky, ať vypadají sebepodivněji, mají své ekvivalenty u dalších dvou stran. Vojáci jsou skoro stejní (akorát vojáci Series 9 nejdou přejet). Pak je tu i možnost si vytvořit vlastní jednotky z několika komponent, v té době možnost celkem nevídaná.
Stejně tak jsou přítomny i 3 typy terénu - poušť, zeleň a město. Tam už jsou rozdíly větší - zatímco ve městě vám neustále budou překážet budovy, na poušti budete hojně využívat vyvýšených míst na útesech a rozsáhlých prostor.
Tím se dostáváme k prvnímu zajímavému prvku hry - viditelnosti, omezené terénem. Ve městě nemůžete vidět za roh ulice a stejně tak nemůžete vidět, co se děje na vrcholu útesu. Toho se dá dost využít, protože zatímco jednotky na horní straně útesu mohou střílet dolů, jednotky, co jsou dolu už nahoru střílet nemohou. Toho se ve hře hojně využívá - často má nepřítel rozmístěnou obranu právě na útesech a vaším úkolem je, se přes ni dostat nějakým jiným způsobem. Úkolem většiny misí je postavit základnu a následně zničit tu nepřátelskou. Různý zajímavý terén tomu trochu dodává na rozmanitosti, sám na to ale nestačí.
Dalším zajímavým prvkem je samotné vylepšování základny až o 5 technologických stupňů (často jste ale omezeni jen na 2, 3, nebo 4), což umožňuje stavět nové budovy a jednotky.
AI je bohužel na dost nízké úrovni a nikdy vás nepřekvapí. Jsou to vlastně jen počáteční podmínky, které dělají mise zajímavé. Pathfinding je také dost nedokonalý, poslat jednotky na druhou stranu mapy znamená je rozeslat po celé mapě.
Graficky a hudebním doprovodem ale KKnD2 docela vyniká, jednotky jsou hezky nakreslené, stejně tak terén, i když ne vždy je úplně přehledný.
Co bych ale ještě vyzdvihla, je nevážné pojetí hry. Takových her (a obzvlášť RTS) se dneska dělá málo. Nejednou mě komentář k briefingu, napsaný v pravé části obrazovky, hlasitě rozesmál :)
Toybox Turbos
Pro: Hratelnost, jednotky, možnost vytvářet vlastní jednotky, viditelnost, humor, grafika
Proti: AI, pathfinding, nedostatečně různorodé mise