Přiznám se, že můj vztah k sérii Call of Duty je dost pokrytecký. V různých příspěvcích na internetu na COD vlastně dost plivu a spílám jí za nulový posun a kadenci díl/rok. Jednou za pár let si přitom nějaký díl s chutí pustím a vlastně si ho i hodně užiju. A s WWII to nebylo jinak.
Díl z roku 2017 přinesl zpátky bojiště druhé světové války, po čemž fanoušci roky předtím již hlasitě volali. Kampaň je v rámci série opět dost klasika, ale i přes místy krapítek prvoplánový americký patos v příběhu dovede hráče zaujmout. Provede vás po různých bojištích západní fronty a i přes svoji jasnou lineárnost mě jednoduše bavila. Nechybí pro sérii typický tah na branku a nezapomenutelné momenty.
Střelba je již klasicky velice dobře zprostředkována, kampaň obsahuje strhující filmové momenty a příběh i přes svoji povrchnost váže jednotlivé mise do kompaktního celku. Ve WWII na scénu přichází i "schopnosti" parťáků a na vyšší obtížnosti se ta lékárnička od Zussmana občas šikla. Menší výhrady bych měl pouze ke spouštění skriptů a ukládání. V jedné z pozdějších misí se mi například stalo, že hra "uložila" na tak pitomém místě, že jsem měl co dělat abych přes mnohá opakování úkol nějak splnil. I na obtížnost "Hardened" (na Veterána jsem to zkoušel před pár lety a hra byla již místy až nepříjemně nekompromisní) se tak na pár místech dostavila frustrace spojená spíše s designem hry než s mojí schopností/neschopností rozdávat headshoty.
Multiplayer je v WWII stále živý a hratelný. Samozřejmě je zde úskalí, že se jako holobrádek pouštíte do křížku převážně s hráči na 1000. úrovni (a stovkami odehraných hodin), proti kterým se není přirozeně úplně jednoduché prosadit. To však s kvalitou hry příliš nesouvisí a mapy, zbraně i třídy postav jsou v WWII zpracované dobře, byť na mne jakožto občasného hráče působí hra více hráčů vlastně nachlup stejně, jako třeba v MW 2. Mód "Nazi Zombie" jsem zkoušel také, ale zalíbení jsem v něm nenašel. Hra s nezkušenými hráči velmi špatně komunikuje, co se po týmu vlastně chce a nic nepodnítilo moji chuť, do módu případně více pronikat. Momentálně jsem tedy po odmačkání kampaně skončil u oddechového střílení v rámci mulitplayeru.
COD: WWII si ode mne tedy odnáší vysoké hodnocení. Já mám to COD vlastně rád, jen nevím, proč bych ho měl hrát rok co rok a za kampaň na cca osm hodin a dost recyklovaný mulťák solit sedmnáct stovek. I když se mi tak hra vlastně líbí, stále mi přijde její masivní úspěch vůči některým jiným (a zajímavějším) hrám trochu nespravedlivý.
Hodnocení na DH v době dohrání: 73 %; 172. hodnotící; fyzická kopie na disku
Díl z roku 2017 přinesl zpátky bojiště druhé světové války, po čemž fanoušci roky předtím již hlasitě volali. Kampaň je v rámci série opět dost klasika, ale i přes místy krapítek prvoplánový americký patos v příběhu dovede hráče zaujmout. Provede vás po různých bojištích západní fronty a i přes svoji jasnou lineárnost mě jednoduše bavila. Nechybí pro sérii typický tah na branku a nezapomenutelné momenty.
Střelba je již klasicky velice dobře zprostředkována, kampaň obsahuje strhující filmové momenty a příběh i přes svoji povrchnost váže jednotlivé mise do kompaktního celku. Ve WWII na scénu přichází i "schopnosti" parťáků a na vyšší obtížnosti se ta lékárnička od Zussmana občas šikla. Menší výhrady bych měl pouze ke spouštění skriptů a ukládání. V jedné z pozdějších misí se mi například stalo, že hra "uložila" na tak pitomém místě, že jsem měl co dělat abych přes mnohá opakování úkol nějak splnil. I na obtížnost "Hardened" (na Veterána jsem to zkoušel před pár lety a hra byla již místy až nepříjemně nekompromisní) se tak na pár místech dostavila frustrace spojená spíše s designem hry než s mojí schopností/neschopností rozdávat headshoty.
Multiplayer je v WWII stále živý a hratelný. Samozřejmě je zde úskalí, že se jako holobrádek pouštíte do křížku převážně s hráči na 1000. úrovni (a stovkami odehraných hodin), proti kterým se není přirozeně úplně jednoduché prosadit. To však s kvalitou hry příliš nesouvisí a mapy, zbraně i třídy postav jsou v WWII zpracované dobře, byť na mne jakožto občasného hráče působí hra více hráčů vlastně nachlup stejně, jako třeba v MW 2. Mód "Nazi Zombie" jsem zkoušel také, ale zalíbení jsem v něm nenašel. Hra s nezkušenými hráči velmi špatně komunikuje, co se po týmu vlastně chce a nic nepodnítilo moji chuť, do módu případně více pronikat. Momentálně jsem tedy po odmačkání kampaně skončil u oddechového střílení v rámci mulitplayeru.
COD: WWII si ode mne tedy odnáší vysoké hodnocení. Já mám to COD vlastně rád, jen nevím, proč bych ho měl hrát rok co rok a za kampaň na cca osm hodin a dost recyklovaný mulťák solit sedmnáct stovek. I když se mi tak hra vlastně líbí, stále mi přijde její masivní úspěch vůči některým jiným (a zajímavějším) hrám trochu nespravedlivý.
Hodnocení na DH v době dohrání: 73 %; 172. hodnotící; fyzická kopie na disku
Transistor
Pro: Zábavná kampaň s epickými momenty a bitvami; dobrý pocit ze střelby; podařené mapy multiplayeru; široké možnosti customizace Spojenců; hudba a zvuky
Proti: Velmi podobné předcházejícím dílům ve všech ohledech; omezené možnosti uniforem Osy