O existenci Doom 64 jsem do nedávna neměl vůbec tušení. Prakticky jsem se o něm dozvěděl až v Doom Eternal, kde se objevila bonusová zbraň, která byla poprvé uvedena právě v této hře.
Hned od prvního okamžiku sem si musel zvykat na trošku jinou grafiku. Tak nějak úplně nechápu ty superlativy z popisků hry, protože mi přijde až zbytečně tmavá a nepřehledná. Působí to tak sice temněji, ale celkově mi to k Doomovi zase tolik nesedí a mnohem více se mi líbí vzhled z prvních dvou dílu hry. Každopádně jsem si po chvíli na tento vizuál zvykl, takže zase tak velkou překážkou pro mě nebyl.
Zbraňový arzenál je pak téměř stejný jako u dvojky s jedním přídavkem v podobě unmakeru. Popravdě jsem ho ale nakonec nijak zvlášť nevyužíval, takže mi bohatě stačila především dvouhlavňovka a raketomet. Pak mi ještě přišlo, že je oproti předchozím dílům až příliš pomalé přepínání zbraní.
Co mi ale na této hře hodně nesedlo, byl level design. Na můj vkus je zde mnoho dříve ne až tak obvyklých postupů. Myslím tím až příliš časté umístění klíče nebo přepínače na nějakém hůře dostupném místě, nebo je třeba z dálky do něčeho střelit, aby se otevřely dveře, apod. Stejně tak zde jsou až příliš častá tlačítka, která otevřou někde něco na druhé straně mapy. Tohle vše na mě působí hrozně neintuitivně.
Pak mi přišlo až příliš otravné, jak se skoro v každém levelu někde dodatečně teleportují nová monstra. Prostě vyčistím nějakou oblast, někde něco zmáčknu nebo otevřu dveře a po návratu jsou tam zase. Levely pak ještě obsahují celou řadu pastí. Ať už nejrůznější létající projektily nebo propadla do kyseliny či lávy, ze které se ale oproti předchozím dílům nedá dostat a znamenají jistou smrt.
Vzhled monster je oproti předchozím dílům taky celkem pozměněn a zde musím říct, že některá vypadají lépe. Třeba takový cacodemon či pain elemental na první pohled působí mnohem nebezpečněji. Škoda, že ve hře není můj oblíbený archvile, chtěl bych totiž vidět, jak by ho zpracovali. Trošku mě zklamalo až příliš velké přesílení bossů. Mám na mysli především cyber demona a finální mother demon. Těch cyber démonů naštěstí není ve hře až tolik, takže se to dalo, ale můj souboj s mother demonem mi v mém umírání až moc připomínalo Dark Souls. A něco takového jsem od Dooma fakt neočekával.
Nakonec pak ještě musím zmínit zvukovou a hudební stránku hry. Zvuky mi přišly takové nemastné neslané. Dříve jsem podle specifických zvuků celkem jasně poznal, které monstrum je poblíž. Zde mi přišly zvuky monster spíše takové generické. A zhruba to samé platí o hudbě. Schválně jsem si ji dal na maximální hlasitost a i přesto jsem ji při hře nijak zvlášť nevnímal. V porovnání s vynikajícím zpracováním z předchozích dílů je to tady opravdu nic moc.
Když tak čtu pozitivní recenze a komentáře jiných hráčů, kteří jsou z této hry nadšení, nestačím se divit. Asi mám na Dooma trochu jiné požadavky a očekávání a nebo mi hra prostě jen nesedla. Mně hraní ze začátku sice celkem bavilo, ale právě kvůli nevyhovujícímu level designu jsem se na další úrovně těšil míň a míň a spíše jsem vyhlížel vytoužený konec.
Hned od prvního okamžiku sem si musel zvykat na trošku jinou grafiku. Tak nějak úplně nechápu ty superlativy z popisků hry, protože mi přijde až zbytečně tmavá a nepřehledná. Působí to tak sice temněji, ale celkově mi to k Doomovi zase tolik nesedí a mnohem více se mi líbí vzhled z prvních dvou dílu hry. Každopádně jsem si po chvíli na tento vizuál zvykl, takže zase tak velkou překážkou pro mě nebyl.
Zbraňový arzenál je pak téměř stejný jako u dvojky s jedním přídavkem v podobě unmakeru. Popravdě jsem ho ale nakonec nijak zvlášť nevyužíval, takže mi bohatě stačila především dvouhlavňovka a raketomet. Pak mi ještě přišlo, že je oproti předchozím dílům až příliš pomalé přepínání zbraní.
Co mi ale na této hře hodně nesedlo, byl level design. Na můj vkus je zde mnoho dříve ne až tak obvyklých postupů. Myslím tím až příliš časté umístění klíče nebo přepínače na nějakém hůře dostupném místě, nebo je třeba z dálky do něčeho střelit, aby se otevřely dveře, apod. Stejně tak zde jsou až příliš častá tlačítka, která otevřou někde něco na druhé straně mapy. Tohle vše na mě působí hrozně neintuitivně.
Pak mi přišlo až příliš otravné, jak se skoro v každém levelu někde dodatečně teleportují nová monstra. Prostě vyčistím nějakou oblast, někde něco zmáčknu nebo otevřu dveře a po návratu jsou tam zase. Levely pak ještě obsahují celou řadu pastí. Ať už nejrůznější létající projektily nebo propadla do kyseliny či lávy, ze které se ale oproti předchozím dílům nedá dostat a znamenají jistou smrt.
Vzhled monster je oproti předchozím dílům taky celkem pozměněn a zde musím říct, že některá vypadají lépe. Třeba takový cacodemon či pain elemental na první pohled působí mnohem nebezpečněji. Škoda, že ve hře není můj oblíbený archvile, chtěl bych totiž vidět, jak by ho zpracovali. Trošku mě zklamalo až příliš velké přesílení bossů. Mám na mysli především cyber demona a finální mother demon. Těch cyber démonů naštěstí není ve hře až tolik, takže se to dalo, ale můj souboj s mother demonem mi v mém umírání až moc připomínalo Dark Souls. A něco takového jsem od Dooma fakt neočekával.
Nakonec pak ještě musím zmínit zvukovou a hudební stránku hry. Zvuky mi přišly takové nemastné neslané. Dříve jsem podle specifických zvuků celkem jasně poznal, které monstrum je poblíž. Zde mi přišly zvuky monster spíše takové generické. A zhruba to samé platí o hudbě. Schválně jsem si ji dal na maximální hlasitost a i přesto jsem ji při hře nijak zvlášť nevnímal. V porovnání s vynikajícím zpracováním z předchozích dílů je to tady opravdu nic moc.
Když tak čtu pozitivní recenze a komentáře jiných hráčů, kteří jsou z této hry nadšení, nestačím se divit. Asi mám na Dooma trochu jiné požadavky a očekávání a nebo mi hra prostě jen nesedla. Mně hraní ze začátku sice celkem bavilo, ale právě kvůli nevyhovujícímu level designu jsem se na další úrovně těšil míň a míň a spíše jsem vyhlížel vytoužený konec.
