To, že kostky jsou zábavnou hospodskou hrou jsem zjistil už v šestnácti v hospodě na Ďolíku, kde nám natočili v koutu pivo a ještě nás nechávali oddávat se karbanu. Nenapadlo by mě ale, že jejich koncept a logika hry mě dokáže zaujmout i ve vesmírné tahovce, kde cílem je především přežít na samostatné vesmírné lodi.

Tharsis má jednoduchý nápad a vlastně i koncept. Nabízí buď hlavní příběh cesty na Mars a a nebo konkrétní scénáře. Cíl je ale vždycky jasný - přežít. K ruce máte různý počet posádky, kde každý z posádky (s různými schopnostmi) má nějakou tu hranici stresu, kdy to jejich psyché dokáže ještě snést, hlad a životnost. O vše se musíte starat a ještě musíte řešit neustále rozbitou elektroniku, kterou jak kdyby do vesmíru poslal Microsoft nebo pro změnu čelit vesmírnému bordelu, který kolo za kolem zničí kus lodě, což opět sníží pravděpodobnost dožití se následujícího dne. To vše formou tahovou hodem v kostky, které Vám náhodným hodem řeknou, co si zrovna můžete dovolit. Loď se totiž skládá z různých částí, kde každá Vám může s něčím pomoct (opravit obranný štít, vyrobit jídlo atd.), ale na které právě působí i vnější vlivy zmíněné výše.

Řekl bych, ze začátku mírně zavádějící, ale postupem času čím dál tím víc chytlavé. Osobně jsem ze začátku opravdu tápal a hledal cesty, abych se dočkal pátého týdne. Postupem času jsem se ale už naučil taktizovat a v negativech hledat plusy. Dá se to, je to těžké, ale Tharsis to svým konceptem umí dotáhnout k zábavě, ke které se budete rádi vracet.