Pokud v Norsku dvouleté děti zažívají dětství takové, jako v adventuře Among the Sleep, tak se jim nikdo nemůže divit, že v dospělosti inklinují k black metalu a pálí tamní dřevěné kostely.
Among the Sleep je na první dobrou hezký počin. Přivítá nás první scénou, kde z pohledu dítěte pozorujete, jak s Vámi matinka slaví Vaše druhé narozeniny. Já dětmi neznalý bych konstatoval, že dítě podobného věku už bude minimálně mluvit základní fráze a tak radši rychle přejdu to, že dítě zde neřekne slova kloudného a vše ostatní za něj obstará jeho nový kámoš - méďa.
Oslava se ale zvrtne v momentě, kdy Vás mamina hodí do kolébky, méďa ožije, vyžene Vás z přihrádky ven do pokoje s tím, abyste svojí mámu opět nalezli. V tu chvíli se rozjíždí kolotoč dětského dobrodružství, které začíná poměrně nevinně - pohybem po domě. Pak se to ale lehce zvrtne a atmosféra začne houstnout a houstne vlastně až do momentu, kdy se ze hry stane regulérní horor.
Mám atmosférické herní záležitosti rád. Přijde mi to ale trošku jako úlet, když ve hře hraju za dítě a v mé bezprostřední blízkosti se dějí tak strašidelné věci, že já coby dospělý mám co dělat, abych to se svým zdravým rozumem ustál s nohama na zemi. Atmosféra je nicméně to nejzásadnější a vlastně i jediné, co hra nabízí. Příběhově se vlastně nedočkáme ničeho, až na závěrečné rozuzlení. Celá hra se tak točí ve fantazii dítěte, která sem tam zachází i za hranici logiky jenom proto, aby hráčovi přidala o jednu vrásku na čele navíc.
Among the Sleep je i přesto zajímavá jednohubka. Pro svojí délku nabízí přesně to, pro co je určená. Fantazii jednoho dítěte, které pracuje s okolním prostředím po svém. Má pár nápadů, pár opravdu strašidelných momentů a to je asi tak vše, co má.
Nevím jak Vám, ale mě teda zatraceně točilo, když jsem pobíhal tím tajuplným lesem, za mnou se blížila ta snová zrůda, hudba bujela, atmosféra houstla a já coby batole v tu nejnevhodnější chvíli spadnul na všechny čtyři a začal se plazit...:-)
Among the Sleep je na první dobrou hezký počin. Přivítá nás první scénou, kde z pohledu dítěte pozorujete, jak s Vámi matinka slaví Vaše druhé narozeniny. Já dětmi neznalý bych konstatoval, že dítě podobného věku už bude minimálně mluvit základní fráze a tak radši rychle přejdu to, že dítě zde neřekne slova kloudného a vše ostatní za něj obstará jeho nový kámoš - méďa.
Oslava se ale zvrtne v momentě, kdy Vás mamina hodí do kolébky, méďa ožije, vyžene Vás z přihrádky ven do pokoje s tím, abyste svojí mámu opět nalezli. V tu chvíli se rozjíždí kolotoč dětského dobrodružství, které začíná poměrně nevinně - pohybem po domě. Pak se to ale lehce zvrtne a atmosféra začne houstnout a houstne vlastně až do momentu, kdy se ze hry stane regulérní horor.
Mám atmosférické herní záležitosti rád. Přijde mi to ale trošku jako úlet, když ve hře hraju za dítě a v mé bezprostřední blízkosti se dějí tak strašidelné věci, že já coby dospělý mám co dělat, abych to se svým zdravým rozumem ustál s nohama na zemi. Atmosféra je nicméně to nejzásadnější a vlastně i jediné, co hra nabízí. Příběhově se vlastně nedočkáme ničeho, až na závěrečné rozuzlení. Celá hra se tak točí ve fantazii dítěte, která sem tam zachází i za hranici logiky jenom proto, aby hráčovi přidala o jednu vrásku na čele navíc.
Among the Sleep je i přesto zajímavá jednohubka. Pro svojí délku nabízí přesně to, pro co je určená. Fantazii jednoho dítěte, které pracuje s okolním prostředím po svém. Má pár nápadů, pár opravdu strašidelných momentů a to je asi tak vše, co má.
Nevím jak Vám, ale mě teda zatraceně točilo, když jsem pobíhal tím tajuplným lesem, za mnou se blížila ta snová zrůda, hudba bujela, atmosféra houstla a já coby batole v tu nejnevhodnější chvíli spadnul na všechny čtyři a začal se plazit...:-)
Cave Story+
Pro: Musím uznat, že Among the Sleep umí nahnat strach a to i přesto, že hlavním hrdinou je dvouleté dítě.
Proti: Pořád je to ale jenom o atmosféře a prostředí, které je natolik fantastické, až je mnohdy hodně nesnesitelné.