Člověk by měl zkusit (skoro) všechno, tak jsem se vrhl do mnou zatím neprobádaných vod walking simulátorů. A když se k tomu přidá téma alternativní historie z nacistického Německa, tak to už je silné lákadlo. Bude to vizuálně jako Wolfenstein? Bude příběh stát za to? Bude mě to těch cca 5 hodin bavit? Na poslední otázku můžu odpovědět hned - dojel jsem to na jeden zátah.

Jak ale napovídá hodnocení, záporů jsem našel dost. Ale ty si nechám až na závěr. Rozhodně mě uchvátilo prostředí - to je nadesignované perfektně a několikrát jsem žasl, s jakými detaily si autoři dali práci a přitom kolem nich jen "proběhnete" (ehm). Monstrózní podzemní bunkr vypadá prostě skvěle a hlavně díky němu jsem se od hry nechtěl odtrhnout. Ať už šlo o úvodní vstup do bunkru jen se zapalovačem v ruce (kde by se atmosféra dala krájet) do nádraží nebo luxusní čtvrť s dovolenkovou oblastí, až po inseminační centrum. K prostředí prostě nemám ani jednu výhradu. Ba ne, jednu bych měl - v jedné lokalitě jsem vstoupil do místnosti, kde se aktivní předměty ležérně vznášely ve vzduchu a nebýt stínů, tak bych si nedomyslel, že tam asi jsou i stoly a židle... nicméně po návratu po pár minutách už se nábytek materializoval. Jen malá kaňka na kráse.

Příběh je zezačátku fajn. Poctivě jsem pročítal všechny dopisy a oběžníky a poslouchal nahrávky. Ano, je to trošku klasika, ale zrovna tady mi tenhle způsob objevování pozadí příběhu nevadil. A i když cca od půlky už bylo jasné, jak se věci mají, stejně mě to hnalo vpřed a nevynechal jsem ani jedinou možnost se dozvědět další detail toho, co se v bunkru za jeho fungování odehrávalo. Rovněž počítačové terminály byly fajn detail. Až pocuď zatím paráda.

Trochu problém mi působila hlavní postava Szymon. Pokud by to byl ufňukaný fracek, taky by se mi to nelíbilo, ale on má emoční kvocient na úrovni zmrzlý ryby a to je možná ještě horší. Na povrchu jaderná zima, totálně prázdný bunkr a on ze sebe nevyloudí ani jednu emoci. ANI...JEDNU!!! A že by těch příležitostí bylo. On celkově je dabing bohužel naprosto otřesný, jeho přítelkyně po drátě na tom je ještě hůř, ale tam alespoň občas náznak nějaké emoce je. Když už nadávám na hlavní postavu, tak musím zmínit ten pohyb. Ano, je pomalý a záměr je jasný, aby ta pomalost umožnila vychutnat si prostředí (čti - trochu natáhla herní dobu). Upřímně, mně to nevadilo. Co mi vadilo bylo to, že "běh" byl asi tak o 2 centimetry v hodině rychlejší. Sice jsem ho kvůli prostředí příliš nevyužíval, ale občas by se větší rychlost hodila.

A teď už budu jen nadávat.

Je fajn, že aktivní body jsou vidět z větší vzdálenosti. Jenže 1) běda, jak k nim přistoupíte o 10° z jiného úhlu, než autoři zamýšleli a neděje se nic. Kolikrát jsem tancoval okolo lístečku, abych si mohl milostivě přečíst, co na něm je. A za 2) zhruba polovina z nich je opět jen natahování herní doby, protože k čemu mi je, že Szymon vezme do ruky hrneček nebo flašku šnapsu a kouká na ní? Nebo prázdné šuplíky? Ano, k ničemu, ale čas jsem tím zabil.

Adventurní prvky, tak na ty se mohli vykašlat rovnou. Kromě toho, že v celé hře je slovy tak PĚT (zdráhám se použít to slovo) hádanek, které by vyřešil i prvok, tak je to ještě celé tak okatě vysvětlené, že nechápu smysl, proč tam vůbec toto bylo.

Otevírání dveří, případně podobný pohyb. Nešlo by prostě jen kliknout a otevřít, než používat tu zdržovací klikotahačku?

Gradace příběhu taky nic moc. On hlavně v té druhé půli pěkně slábne. Takže Szymon prostě v klídečku dojde k závěrečné scéně, kde OPĚT (a to už mě strašně vytáčelo) ani nezmění tón hlasu, nedejbože aby vyloudil nějakou tu... no... jo emoci. A příšerný dabing už jsem zmínil, takže na konci jsem si spíš oddechl, že už to mám za sebou. Žádný kulervoucí konec, který by mě rozhadroval na dva dny. Vůbec. Na to budu asi potřebovat jinou hru (doporučí někdo ze znalejších?).

A to by bylo tak všechno. I přes nadávání jsem si Paradise lost docela užil a rád se k podobnému žánru někdy vrátím. Jen doufejme, že v kvalitnější podobě.