Není to každý den, abych adventuru hodnotil stoprocentním přídělem. Jenže to také není každý den, abych hrál adventuru, která obsahuje všechno, co mám na tomto žánru tak rád a zároveň všeho bylo ještě k tomu hodně a absolutně to bavilo. Daedalic se zde překonal a dle mých předchozích zkušeností soudím, že vytvořil své vrcholné adventurní dílo s názvem Ken Follett´s The Pillars of the Earth.

No a již od názvu je patrné, že tato hra nedisponuje originálním příběhem, ale je vytvořená na základě prvního knižního dílu série Kingsbridge od britského autora Kena Folletta. Příběh se odehrává ve 12. století a nemá smysl, abych Vám popisoval, o čem je. To si můžete přečíst i v obsahu této hry. Co bych ale rád sdělil je fakt, že v námětu je jistá osudovost postav, které jsou navíc naprosto perfektně ztvárněny. Nejenom emočně, ale i vzhledově, popřípadě dabingově dobře namluveně. Navíc v prostředí, které je radost sledovat. Zíral jsem na každý další záběr jak na svatý obrázek. Parta z Daedalicu jsou podle mě umělci dnešní doby. Říkal jsem to už dříve, ale zde ta středověká atmosféra je ze hry cítit tak, že to musím říkat znova. Kór, když jste fanoušci středověku, tak to oceníte dvakrát tak. Osudovost postav pak následně navazuje na onu epičnost, kterou příběh nabízí a hra ji ještě povyšuje. Příběh bych kvalitou a objemností přirovnal třeba k příběhu Jménem Růže od Umberta Eca. Informací mnoho, postav celá řada, ale ne tolik, aby se Vám to začalo motat a na takřka tisíci stránkách se rozvíjí děj, který nechcete, aby skončil. Čím dýl s postavami totiž jste tím víc Vám přirostou k srdci.

A to je přesně i významný bod této adventury. Je rozdělena na tři části, na tři životní etapy našich hlavních hrdinů. Odehrává se v průběhu jejich života a tyto tři části rozdělené na tři knihy budete hrát poměrně rozsáhlou část doby. Dokonce jsem i přemýšlel, jestli jsem někdy hrál delší adventuru, než je právě tato. Paradoxem je ale to, že ač jsem hru hrál dlouho, neskutečně jsem si užíval každý dialog, každý pohyb, každý detail na ručně malovaném pozadí. Když pak cestujete různě po mapě fiktivní části Anglie, ale i Evropy, nechápete, kam až s komplexností hry tvůrci zašli. Ve hře toho obsahu je opravdu hodně, ostatně stejně, jako v knize. Daedalic si tu ukousl pořádný kus kvality a převedl to do svého kresleného světa s celou svou grácií. A je vlastně úplně jedno, že jsem se párkrát setkal s tím, že jsou mi některé postavy podezřele podobné z předešlých jejich her. Nebylo to na škodu, naopak je pěkné pozorovat, jak se od svých prvních adventurních počinů tvůrci dostali až na úroveň této hry.

Další nedílnou součástí hry jsou určitě i minihry. Těch není moc, jsou vlastně jen o klikání, ale těch činností, které klikáním vyřešíte, je povícero. Nic složitého a zásadního k tomu, abyste se někde zasekli. Úžasné na hře je i to, že celá řada z postav může skončit kdykoliv a jakkoliv. Vše je tedy odvislé od toho, jak se rozhodnete. Každá ze tři knih má sedm kapitol a každá kapitola se určitým momentem uzavře a hra Vám zhodnotí, co jste v té kapitole udělali – to samozřejmě bude mít vliv i v následném příběhu až do onoho osudového závěru. Příběh navíc nevypráví pohled příběhu jedněma očima a zaobírá dění hned z pohledu několika postav. Na svět kolem katedrály v Kingsbridge tak nahlížíte ze všech možných úhlů a každý má možnost Vám otevřít oči a vyjasnit další z řady nezodpovězených otázek.

I co se týče nezodpovězených otázek, tak je zde sympatické to, že vše se závěrečným opět značně epickým rozuzlením a vyvrcholením uzavře tak, že chtě nechtě musíte být spokojení díky dobře strávenému času s dobře vymyšlenou hrou. Tak dobře, že nesmím opomenout neméně krásnou hudbu, na které spolupracoval i český FILMharmonický orchestr v Praze. Krásné tóny, některé opravdu hodně výrazné. Po dohrání hry jsem si soundtrack musel pustit ještě jednou a celý a hodinu jsem zíral do zdi a přemýšlel nad tím, že takový herní zážitek už mě zase dlouho nepotká, a jestli vůbec ještě někdy potká...

Odkaz na soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=SiARsvC7w1s&t=2084s