Už při prvním spuštění mě A Plague Tale: Innocence pohltilo. Zážitek ze hry bych přirovnal k temnému Hellblade: Senua's Sacrifice.

Prostředí středovéké a Černou smrtí zpustošené Francie, kde se hra odehrává, je zobrazeno opravdu skvěle. Již od začátku jde cítit ponurá atmosféra a z některých scenérií běhá mráz po zádech.

Hra si mě mimo jiné získala i svými postavami, které si toho prožijou opravdu hodně. Po příběhové stránce to není nic převratného, ale díky postavám vás příběh bude zaručeně zajímat. Další pozitivum bych viděl v soundtracku, který sice na normální poslech není, ale vždy se hodí do dané situace. Nejvíc se za mě povedla tahle skladba.

Plague Tale trpí klasickým problémem stealth her - AI je někdy opravdu stupidní (neuvidí člověka, který je schovaný v metr vzdálené trávě), ale někdy naopak vidí i přes zeď.

Hra rozhodně není dokonalá, ale nabízí ponurý historicko-fantasy svět, takže pokud jste fanouškem her s temnou atmosférou, tak můžu jen doporučit.