C&C je nepochybně stěžejní kousek pro žánr real-time strategií. Osobně jsem se ke hře dostal až někdy po roce 1999, kdy byli mí drazí rodiče ochotni vypláznout 2 litry za cd-mechaniku (v oběhu byla určitě i pirátská verze hry bez cutscén na disketách, ale zrovna ke mně se nedostala). Měl jsem tedy již nahrány stovky hodin v sérii Warcraft, na kterou jsem nedal dopustit, ovšem když se nyní pokusím revidovat herní minulost, musím uznale pokývat, že to, co předvedlo C&C bylo úctyhodné. Už jen fakt, že hra v roce 1995 vycházela na 2 CD působil megalomansky. CD obsahovaly dohromady snad hodinu „reálných“ filmečků, které dodávaly jednotlivým misím jakýsi „reálný“ feeling a naléhavost. I v rámci tehdejších technických možností působila hra graficky vcelku věrohodně a přirozeně. Hráč se dokázal do hry ponořit a bez nutnosti zapojení velké míry fantazie cítil, že je „uvnitř“.
Líbilo se mi, jak byly mise, resp. celý průchod hry koncipován – kampaň působila jednolitě, nebyly to jen samostatné mapy naskládané za sebe. Jednou jste měli něco infiltrovat, zničit, po druhé bránit, to je klasika. Tím, že pohled na jednotky a budovy byl např. oproti Warcraftu o něco více z dálky, vlezlo se na mapu více terénu a vegetace. Hráč měl pocit, že během mise urazil nějakou vzdálenost, ovládl kus „reálného“ území a někam pokročil. Samozřejmě vše má své pro a proti. Jednotky se oproti Warcraftu hýbaly pomaleji a byly stále velmi hloupé, co se týče pathfindingu. Někdy bylo frustrující, když úkol zněl zničit vše a vy jste nemohli najít toho posledního vojáčka, který se v rohu mapy zasekl o strom. Co se týče singleplayeru, tempo hry skutečně odpovídalo hře jednou rukou na myši a druhou na šálku s kafem (nebo chcete-li na vašem přirození) (nebo chcete-li na kamarádovu přirození).
První díl C&C položil základy herním mechanikám, které se ani v následujících dílech téměř nezměnily. Hra nechtěla být hektická, ani příliš náročná na ovládání, či přemýšlení. V pravém panelu jste si v klidu naklikávali budovy a jednotky a na bojišti se pak dalo všechno najednou označit a hromadně jedním myšítkem rozesílat po mapě. Hra disponovala ve své době nevídanou rozmanitostí jednotek, vykoupeno to však bylo určitou nevybalancovaností frakcí. NOD byl vybaven spíše rychlejšími a záškodnickými jednotkami, zatímco cílem GDI snad vždy bylo vyrobit hromadu Mammoth tanků a vybombit s nimi díru až na druhou stranu planety.
Zmínit musím ještě trvanlivost a multiplayer, jakožto oblasti, ve kterých byl C&C pokořen Warcraftem II. Ten totiž oplýval skirmish modem a řadou map, které se daly hrát proti PC znova a znova…
Líbilo se mi, jak byly mise, resp. celý průchod hry koncipován – kampaň působila jednolitě, nebyly to jen samostatné mapy naskládané za sebe. Jednou jste měli něco infiltrovat, zničit, po druhé bránit, to je klasika. Tím, že pohled na jednotky a budovy byl např. oproti Warcraftu o něco více z dálky, vlezlo se na mapu více terénu a vegetace. Hráč měl pocit, že během mise urazil nějakou vzdálenost, ovládl kus „reálného“ území a někam pokročil. Samozřejmě vše má své pro a proti. Jednotky se oproti Warcraftu hýbaly pomaleji a byly stále velmi hloupé, co se týče pathfindingu. Někdy bylo frustrující, když úkol zněl zničit vše a vy jste nemohli najít toho posledního vojáčka, který se v rohu mapy zasekl o strom. Co se týče singleplayeru, tempo hry skutečně odpovídalo hře jednou rukou na myši a druhou na šálku s kafem (nebo chcete-li na vašem přirození) (nebo chcete-li na kamarádovu přirození).
První díl C&C položil základy herním mechanikám, které se ani v následujících dílech téměř nezměnily. Hra nechtěla být hektická, ani příliš náročná na ovládání, či přemýšlení. V pravém panelu jste si v klidu naklikávali budovy a jednotky a na bojišti se pak dalo všechno najednou označit a hromadně jedním myšítkem rozesílat po mapě. Hra disponovala ve své době nevídanou rozmanitostí jednotek, vykoupeno to však bylo určitou nevybalancovaností frakcí. NOD byl vybaven spíše rychlejšími a záškodnickými jednotkami, zatímco cílem GDI snad vždy bylo vyrobit hromadu Mammoth tanků a vybombit s nimi díru až na druhou stranu planety.
Zmínit musím ještě trvanlivost a multiplayer, jakožto oblasti, ve kterých byl C&C pokořen Warcraftem II. Ten totiž oplýval skirmish modem a řadou map, které se daly hrát proti PC znova a znova…
