Druhá epizoda Song of Horror vzbudila v části hráčské základny naději, ale v druhé části velké obavy. Ukázalo se, že tvůrci nehodlají usnout na vavřínech a skutečně do každé epizody investovat novým způsobem, ačkoliv by mohli zkrátka jen vzít první epizodu, veškeré její mechaniky a vytvořit přesnou kopii. Naštěstí k tomuto zjednodušení nedošlo.

V první řadě byli do hry přidány dvě, či spíše tři, postavy. Dcera majitele zkoumaného antikvariátu, policista se zlatým srdcem, a nakonec i Daniel, který je nyní taky hratelná postava. Ten přidává do hry funkci která by se dala nazvat jako „náhlá smrt“. Daniel je jediná postava ve hře, kterou nemůže nahradit jiná a po jeho smrti se hra ihned restartuje. Jeho speciální schopností je pak změna statistiky s ohledem na smrt dalších postav. Je to možnost pro hráče, kteří chtějí aby je hra donutila po smrti postavy epizodu restartovat a neváhat, jestli případný restart stojí za to.

Jak bylo zmíněno, herní oblastí je nyní antikvariát a k němu připojené bytovky. Epizoda byla mírně inspirována Silent Hill, ale skutečně tak lehounce, že každá informace by byla spoilerem. Ale je to tam. Kromě toho do hry přibyla nová událost, která může postavu zabít. Ta souvisí s kontrolou dechu před slepým monstrem – je to síla.

V této epizodě jsem si také všiml, že jedna z hratelných postav je téměř v každé epizodě vždy určená k průzkumu oblasti více než jiná, a to jak z příběhového hlediska, tak i herního.

V první epizodě máme Alexandera, která má vysokou sílu (což je nutné, vzhledem k tomu, že tam se nejčastěji setkáte s nutností udržet monstrum za dveřmi) a navíc dům znal. V druhé je to pak Erica, která má vysokou Serenity, což je nutné k zmíněné nové události, která se zde vyskytuje často. Navíc je dcerou majitele a žila zde, takže opět má k tomu více co říct.

Obtížnost se mírně zvýšila, a tento trend nyní bude pokračovat s každou novou epizodu. Zatímco v prvním díle bylo, po pochopení herní mechaniky, udržet postavu na živu, zde vám hra už začíná házet klacky pod nohy. Příkladem budiž téměř závěr hry, v kterém vás ve sklepním bludišti honí potvora. Nenajdete dveře na schování, jste mrtví. Tady fakt můžeme snadno ztratit nejen jednu, ale i dvě postavy.

Co se týče příběhu, druhá epizoda pokračuje v trendu „je to fajn, ale Alan Wake to není.“. Ten příběh je sice zajímaví, ale není to úplně něco co by vás táhlo dál. Jde spíše o průběh než o cíl. Vážně tím ale nechci říct, že by to snad byla nuda. To vůbec ne.

Tak či tak, druhá epizoda je stále mateřským mlékem, když zvážím ty další.