Herní výzva 2020 - 2. "Heuréka" (Dohraj hru, ve které vyřešíš alespoň jeden logický problém.)
Resident Evil 7 je zatím nejlepší videoherní úvaha nad tradičními rodinnými hodnotami, v níž se kombinují prvky hixploitation (o tom, že tvůrci viděl Texaský masakr motorovou pilou, není pochyb), zombie horroru a nechybí tam ani povinná děsivá dlouhovlasá holčička, bez níž si Japonci nedovedou horor ani představit.
Hlavní silou RE7 je jeho malý, ale zato detailní a propracovaný svět, který úspěšně evokuje pocit reálného místa s reálnými postavami; není to jen nějaká aréna, kam level-designeři v editoru náhodně rozmístili pár příšer a puzzlů.
Hra také velmi dobře dokáže dávkovat informace a vést hráčovu pozornost. I díky tomu může být skutečně děsivá a její příběh je navzdory pulpovosti a klišovitosti opravdu vtahující. Tady by se v Remedy Entertainment (i jinde) měli učit, jak se dělá environmental storytelling - namísto zahlcení hráče kvanty logů a e-mailů, které stejně nikdo nečte, to chce dát od začátku najevo, že všechno, co se kolem děje, do sebe nakonec perfektně zapadá a dává to dokonalý smysl a vzbudit tak v hráči touhu přijít všemu na kloub. A spolehnout se na jeho schopnost interpretace a induktivního usuzování.
Stejně vzácně dobře se v Capcomu vypořádali například s plynulým přechodem mezi hratelnými pasážemi a neinteraktivními animacemi. Nadto dokázali do hry nacpat řadu pamětihodných momentů - ne zrovna hladké první setkání se ztracenou manželkou, chirurgii pomocí sešívačky, večeři, souboj na lopaty, auta a motorové pily, objev vraku v bažinách, apatickou babičku na vozíku objevující se na podivných místech atd.
tl, dr: Resident Evil 7 je pecka jak sfiňa a všichni si ho zahrajte. Máte-li na to odvahu.
Resident Evil 7 je zatím nejlepší videoherní úvaha nad tradičními rodinnými hodnotami, v níž se kombinují prvky hixploitation (o tom, že tvůrci viděl Texaský masakr motorovou pilou, není pochyb), zombie horroru a nechybí tam ani povinná děsivá dlouhovlasá holčička, bez níž si Japonci nedovedou horor ani představit.
Hlavní silou RE7 je jeho malý, ale zato detailní a propracovaný svět, který úspěšně evokuje pocit reálného místa s reálnými postavami; není to jen nějaká aréna, kam level-designeři v editoru náhodně rozmístili pár příšer a puzzlů.
Hra také velmi dobře dokáže dávkovat informace a vést hráčovu pozornost. I díky tomu může být skutečně děsivá a její příběh je navzdory pulpovosti a klišovitosti opravdu vtahující. Tady by se v Remedy Entertainment (i jinde) měli učit, jak se dělá environmental storytelling - namísto zahlcení hráče kvanty logů a e-mailů, které stejně nikdo nečte, to chce dát od začátku najevo, že všechno, co se kolem děje, do sebe nakonec perfektně zapadá a dává to dokonalý smysl a vzbudit tak v hráči touhu přijít všemu na kloub. A spolehnout se na jeho schopnost interpretace a induktivního usuzování.
Stejně vzácně dobře se v Capcomu vypořádali například s plynulým přechodem mezi hratelnými pasážemi a neinteraktivními animacemi. Nadto dokázali do hry nacpat řadu pamětihodných momentů - ne zrovna hladké první setkání se ztracenou manželkou, chirurgii pomocí sešívačky, večeři, souboj na lopaty, auta a motorové pily, objev vraku v bažinách, apatickou babičku na vozíku objevující se na podivných místech atd.
tl, dr: Resident Evil 7 je pecka jak sfiňa a všichni si ho zahrajte. Máte-li na to odvahu.
Rise of the Ronin
Pro: vyprávění pomocí prostředí, perfektně budované napětí a atmosféra strachu, grafika a vizuální design
Proti: slabší závěr