Už od oznámení hry mě oslovila její premisa a atmosféra. Hesla jako The time has come to to build the last city on Earth se mi zapsala do hlavy a ještě teď mě při koukání na launch trailer mrazí v zádech. Přesto jsem s hrou dlouho otálel, asi i díky This War of Mine, které mi ne úplně sedlo. K Frostpunku jsem se dostal konečně až teď a to vlastně tak trochu náhodou. A nevěřím, jaký klenot jsem tak dlouho opomíjel.
Jako první musím zmínit, že ta boží atmosféra z trailerů TAM JE! Z celé hry sálá ten očekávaný pocit beznaděje a zodpovědnosti za posledních pár lidských životů na Zemi. Přestože herní náplň se skládá především z resource managementu, tak je tam neustále patrný i onen lidský element, především skrz různé příběhové události.
Prim tu ale hraje vybalancovaná gameplay. Tahle hra nikoho nebude vodit za ručičku. Jsou tu hinty, ale ty říkají jen co dělá tady tohle tlačítko a co znamená tenhle ukazatel. Nápověda se téměř vůbec nezmiňují o tom, co má hráč dělat, aby město fungovalo. Zjistit jaké jsou herní pravidla, co je třeba hlídat, kde dělat kompromisy a kde ne, na to jsem si musel přijít sám. A tady smekám, 11 bit studios dokázali hru udržet na té tenké hranici, kdy je tohle objevování ještě zábava a nepřerůstá do frustrace. Mně se třeba podařilo dohrát hru hned napoprvé, bez loadingu, stačilo se nad tím pořádně zamýšlet.
Odkrývání herních pravidel mně strašně bavilo, ale tkví v tom i jistá nevýhoda. Jakmile člověk odhalí všechny vývojové stromy a pravidla mu přejdou do krve, tak hra přestává mít co nabídnout. Vývojáři si to uvědomili a záměrně si nechávají nějaká tajemství a neumožňují odhalit vše v jednom průchodu. Často je třeba vydat se cestou A nebo B a tohle skutečně přispívá ke znovuhratelnosti.
Po odehrání hlavního příběhového scénáře jsem si okamžitě spustil další doprovodný scénář a zkusil se vydat trochu jinou cestou (poslat děcka do práce, nemocným sekat nohy, takové ty věci). Jenže po třetím dohrání už byla všechna tajemství odhalena, hra toho už víc nenabízela a uprostřed čtvrté hry jsem ji dropl. Nijak mi to ale nevadí, dostal jsem velmi kvalitních 18 hodin zábavy, která byla tak návyková, že jsem se od hry první 2 dny nedokázal odtrhnout a chodil jsem večer spát nerozumně pozdě. Bavil jsem se skvěle.
Jako první musím zmínit, že ta boží atmosféra z trailerů TAM JE! Z celé hry sálá ten očekávaný pocit beznaděje a zodpovědnosti za posledních pár lidských životů na Zemi. Přestože herní náplň se skládá především z resource managementu, tak je tam neustále patrný i onen lidský element, především skrz různé příběhové události.
Prim tu ale hraje vybalancovaná gameplay. Tahle hra nikoho nebude vodit za ručičku. Jsou tu hinty, ale ty říkají jen co dělá tady tohle tlačítko a co znamená tenhle ukazatel. Nápověda se téměř vůbec nezmiňují o tom, co má hráč dělat, aby město fungovalo. Zjistit jaké jsou herní pravidla, co je třeba hlídat, kde dělat kompromisy a kde ne, na to jsem si musel přijít sám. A tady smekám, 11 bit studios dokázali hru udržet na té tenké hranici, kdy je tohle objevování ještě zábava a nepřerůstá do frustrace. Mně se třeba podařilo dohrát hru hned napoprvé, bez loadingu, stačilo se nad tím pořádně zamýšlet.
Odkrývání herních pravidel mně strašně bavilo, ale tkví v tom i jistá nevýhoda. Jakmile člověk odhalí všechny vývojové stromy a pravidla mu přejdou do krve, tak hra přestává mít co nabídnout. Vývojáři si to uvědomili a záměrně si nechávají nějaká tajemství a neumožňují odhalit vše v jednom průchodu. Často je třeba vydat se cestou A nebo B a tohle skutečně přispívá ke znovuhratelnosti.
Po odehrání hlavního příběhového scénáře jsem si okamžitě spustil další doprovodný scénář a zkusil se vydat trochu jinou cestou (poslat děcka do práce, nemocným sekat nohy, takové ty věci). Jenže po třetím dohrání už byla všechna tajemství odhalena, hra toho už víc nenabízela a uprostřed čtvrté hry jsem ji dropl. Nijak mi to ale nevadí, dostal jsem velmi kvalitních 18 hodin zábavy, která byla tak návyková, že jsem se od hry první 2 dny nedokázal odtrhnout a chodil jsem večer spát nerozumně pozdě. Bavil jsem se skvěle.
Silent Hill: Origins
Pro: obtížnost, atmosféra, pravidla herního světa, vývojové stromy
Proti: mohlo by tam být trochu víc obsahu, ale základní hra je rozumně veliká i teď