Na Coteries of New York jsem byl zvědavý, ale přesto jsem koupi odkládal skoro rok. Hru jsem nakonec dohrál za Toreadora (můj oblíbený klan) a potom jsem si krátce vyzkoušel neurvalého Brujaha (který to poměrně rychle dotáhl pod šerifův meč). Momentálně mám ještě rozehranou Ventrue (hrajete za předem určené postavy, u kterých si můžete vybrat jen jméno) a je možné, že komentář po dohrání ještě rozšířím.

I když je hra více vizuálně orientovaná, než letošní Vampire: The Masquerade — Night Road, přesto jde o prostější hru ve smyslu hraní jako takového. Navíc vskutku zamrzí absence savování (pouze Save-on-Exit) a nemožnost sát krev kdykoli se vám zachce hru dost ztěžuje.
------
Dal jsem si tu práci a dohrál hru za všechny tři postavy a získal všechny achievementy - a můžu za to poděkovat především (mnohem lepšímu) pokračování Vampire: The Masquerade - Shadows of New York. Při prvním hraní Coteries jsem se zaměřil především na questovou linii s klanem Tremere, Nosferatu a malkaviánku Hope jsem udělal jen ze tří čtvrtin a klan Gangrel (Tamika) jsem nenačal vůbec - při jediném průchodu hrou prostě nemáte dost času na všechno. Protože jsem pak chtěl postavy v Shadows lépe poznat, zaměřil sjem se při dalším hraní převážně na ty, které jsem předtím opominul nebo na to nebyl čas - i tak mi to vzalo snad čtyři rozehrání a děkuji autorům za dodatečné naprogramování tlačítka na přeskočení dialogů (prostě držíte, dokud se neobjeví dialogová volba).

A s tím krmením to nakonec není tak zlé, jak to na první zahrání vypadá. Maximálně nebudete mít k dispozici tu kterou disciplínu nebo extra volbu. Stejně jsem rád, že Shadows se na aktivní krmení vykašlaly.