Já osobně mám k sérii Dungeon Master láskyplný vztah hlavně proto, že tyto hry byly pro mě po dlouhou dobu prakticky jediné krokovací dungeony, se kterými jsem se setkal. I když jsem strávil mnohem více času spíše u druhého dílu, tak jednička také není úplně k zahození.
Typickou vlastností pro soudobé krokovací dungeony je nutnost si kreslit mapu jednotlivých pater. Pamatuji si, jak jsem si jako malý tyto mapky rád kreslil, ale po pár patrech mě to už dál nebavilo a raději jsem hrál podle mapek v herním časopise. Dnes jsem o kreslení taky uvažoval, ale nakonec jsem bohužel zase vyměknul a sáhl po mapkách na internetu.
Průběh hry mě opět hodně bavil. Je pravda, že na některé hádanky jsem si i po letech vzpomněl, ale i tak jsem si jejich řešení užil. Co se týče soubojů, přijde mi, že až na první potvory má skoro každé monstrum značně navrch a nebýt taktiky typu: útok - úkrok stranou, nebo útok - útěk ke dveřím - a spuštění mříží, tak bych se nedostal ani do půlky. Kouzlení prostřednictvím výběru run je taky povedené. Zajímavý je taky fakt, že všechny postavy musí jíst a pít, takže kromě klasického vybavení je nutné s sebou vláčet i potraviny a čutory s vodou. Blbé ale je, že jídla je omezené množství a respawnujících se monster, ze kterých padá jídlo, není zase tak moc.
Velkým otazníkem je pak příběh, protože ten je popsán pouze v manuálu a při zapnutí hry o něm není žádná zmínka. V tehdejší době to jistě nebyl problém, ale dnes, když má hra již status abandonware, se do manuálu málokdo podívá. A to nejspíš vede k tomu, že si kdekdo bude myslet, že zde žádný příběh vůbec není a to je škoda.
Co se nepříjemných vlastností hry týče, nejvíce mi vadí chybějící vlastnosti předmětů, podle kterých by se dalo zjistit, který je lepší. Ano, ve skutečnosti taky nevidím detailní statistiky, ale ve hře je to dle mého názoru zbytečný klacek pod nohama. Dalšími nepříjemnými vlastnostmi pak jsou nemožnost používat zbraně v levé ruce a občas špatně viditelné klíče a další předměty.
Suma sumárum. Hraní mě i po letech hodně bavilo a hru můžu směle doporučit
Typickou vlastností pro soudobé krokovací dungeony je nutnost si kreslit mapu jednotlivých pater. Pamatuji si, jak jsem si jako malý tyto mapky rád kreslil, ale po pár patrech mě to už dál nebavilo a raději jsem hrál podle mapek v herním časopise. Dnes jsem o kreslení taky uvažoval, ale nakonec jsem bohužel zase vyměknul a sáhl po mapkách na internetu.
Průběh hry mě opět hodně bavil. Je pravda, že na některé hádanky jsem si i po letech vzpomněl, ale i tak jsem si jejich řešení užil. Co se týče soubojů, přijde mi, že až na první potvory má skoro každé monstrum značně navrch a nebýt taktiky typu: útok - úkrok stranou, nebo útok - útěk ke dveřím - a spuštění mříží, tak bych se nedostal ani do půlky. Kouzlení prostřednictvím výběru run je taky povedené. Zajímavý je taky fakt, že všechny postavy musí jíst a pít, takže kromě klasického vybavení je nutné s sebou vláčet i potraviny a čutory s vodou. Blbé ale je, že jídla je omezené množství a respawnujících se monster, ze kterých padá jídlo, není zase tak moc.
Velkým otazníkem je pak příběh, protože ten je popsán pouze v manuálu a při zapnutí hry o něm není žádná zmínka. V tehdejší době to jistě nebyl problém, ale dnes, když má hra již status abandonware, se do manuálu málokdo podívá. A to nejspíš vede k tomu, že si kdekdo bude myslet, že zde žádný příběh vůbec není a to je škoda.
Co se nepříjemných vlastností hry týče, nejvíce mi vadí chybějící vlastnosti předmětů, podle kterých by se dalo zjistit, který je lepší. Ano, ve skutečnosti taky nevidím detailní statistiky, ale ve hře je to dle mého názoru zbytečný klacek pod nohama. Dalšími nepříjemnými vlastnostmi pak jsou nemožnost používat zbraně v levé ruce a občas špatně viditelné klíče a další předměty.
Suma sumárum. Hraní mě i po letech hodně bavilo a hru můžu směle doporučit
