Arkham City mi k srdci přirostlo nápaditými vedlejšími misemi a atmosférou mnohem víc než hlavním příběhem nebo možnostmi open worldu, proto jsem další přírůstek do netopýří mozaiky vítal s otevřenou náručí. Harley mám navíc rád už z dob předtím, než to díky Margot Robbie bylo v módě, takže se zdánlivě nemohlo nic pokazit. Jenže v hlavní (lépe řečeno hlavnější) roli zde není Harley, není v ní dokonce ani Batman. Je v ní Robin.

Zatímco obvyklý ústřední hrdina (který se naštěstí také dostane ke slovu v elegantně řešeném finále) snese pěknou řádku ran či dokonce výstřelů a přesto je připraven rozdat sérii úderů, jeho drozdí společník už na tom tak dobře není. Po sérii průměrných levých háků se skácí k zemi, o kulkách ani nemluvě. Boss fighty jsou tak v jeho podání slušným utrpením, zejména proto, že při pokusu o doražení omráčených nepřátel si dává slušně na čas, vesele u toho točí dlouhou tyčí a než úder dokončí, už dostane obvykle dobře mířený pohlavek od dalšího z nevlídných pohůnků.

I proto mi celé DLC trvalo podstatně déle než slibované dvě hodiny a i proto jsem u něj nervózně poposedával a dokonce ho někde ve druhé třetině přerušil na více než měsíc. Mnozí si stěžují, že se dá v hlavní hře hrát jen za Batmana a Catwoman, Revenge je odpovědí, která říká, že méně je někdy opravdu více.