Desáté Might and Magic u mě mělo několik plusových bodů už předem. Jednak pro díly 6-8 mám velkou slabost (do těch starších jsem se ještě neodvážil) a devátý díl, i když byl dokonale zmršený, mám svým způsobem vlastně rád taky. Rovněž jsem už strašně dlouho nehrál žádné pořádné RPG, takže jsem se na to moc těšil. A navíc těžká nostalgie, kdy můj poslední výlet do této série proběhl už skoro před deseti lety.

Jakožto "zkušený harcovník" jsem samolibě zvolil obtížnost warrior a i když jsem možná chvilku potom litoval, jsem vlastně rád. Na rozhraní druhého a třetího aktu, než se člověk dostane do města Skalní útes a pořídí pořádná kouzla, je to velká výzva, peněz málo, všichni protivníci příliš silní, není na lektvary a člověk neví, kam vlastně autoři mysleli, že se má teda vydat a kde je to schůdné. Ale v jistý moment se ta obtížnost převrátí a už je to vlastně snadné. V posledních asi 40 hodinách hraní mě trochu prověřil jen závěrečný boss a jeho kamarádi a skončil jsem se 150 tisíci na účtě a před DLC, na které se záhy chystám, mám dohrané úplně všechno, co se ve hře dalo udělat.

Ačkoliv jsem krokovací systém ve světě Might and Magic nikdy nezažil, neb jsem prvních pět dílů nehrál (trojku jsem zkoušel kdysi pár minut na hodině informatiky), vůbec mi to nevadilo. Příjemně mě překvapilo, jak v rámci čtverečkované mapy dokázali autoři vytvořit realistický a pěkný svět, především města. Dungeony jsou vlastně všechny zajímavé a nutilo mě to je projít do posledního koutku.

Příběh byl asi nejzáživnější, co jsem kdy v Might and Magic zažil, neboť v minulých dílech mi vždycky přišlo, že tam snad ani žádný není. Není to úplně hitparáda, ale neurazilo mě to.

Způsob povyšování zůstal zachován, a za to jsem fakt rád, bez toho by to nebylo Might and Magic. Vůbec poprvé jsem v téhle sérii zažil, že není respawn, což má ten následek, že si hráč nemůže vylevelovat postavu, jak se mu zlíbí. To je velká změna, protože v minulých dílech nebyl problém dostat se se všemi dovednostmi na maximum. Tady to docela problém je a maličko tak pro mě hra končí neuspokojivě. Ale je to vlastně v pořádku. Navíc je pak velká motivace, proč hrát dál v podobě DLC.

Že by byl konec protahovaný mi nepřišlo, naopak díky absenci respawnu jsem chtěl, aby hra pokračovala dál a dál a já si mohl vylevelovat postavy co nejdál.

Ale dokonalé to samozřejmě není, ale jsou to jen drobnosti. Nepřišel jsem například na to, jak označit, na kterého protivníka chci útočit, pokud jde o boj na dálku. Tím pádem je boj na dálku o hrozně moc těžší a dost nepoužitelný. Štvalo mě, že i když protivníka vidím, nemůžu vyprovokovat boj sám, ale musím se k němu nejdřív přiblížit. Opět další hřebíček do rakve boje na dálku.

Obecně to člověk musí hrát trošku jinak, než staré díly Might and Magic, ale to vůbec nevadí. Jen chvilku trvá, než zjistí, do čeho se vyplatí investovat a do čeho ne. Snad jen mi přišlo, že samotné povýšení, ať už dovednostní nebo v rámci povolání, není takový breaking point jako v předešlých dílech a vlastně to není až tak zásadní změna.

Nepochopil jsem, proč není přítomna featura automatického zapisování, kde je který učitel, v momentě, kdy to zjistím. Ano v Might and Magic 6 bylo velmi romantické zapisovat si to na papír, ale dneska už to opravdu dělat nebudu. A není úplně dobré, když člověk každou chvíli vyskakuje ze hry pryč, aby se teda podíval na internet, kde který učitel je.

Trochu zamrzela nemožnost plnit questy pro povolání, která nemám a dungeony, které se těchto úkolů týkaly, tak vlastně neměly moc obsah.

Tradičně mě trochu zklamala hudba. Prostě nechápu, proč ji Ubisoft zadává nějakým XY lidem a hudbu neudělají pánové Rob King a Paul Romero, kteří k téhle sérii patří. I když jsem hrál hru 100 hodin, tak mi v hlavě neutkvělo prakticky vůbec nic (dobře, až na Main Theme). Vykradení starých zvuků jako ok, nostalgie funguje, ale já chci novou hudbu od mistrů!

Přišlo mi taky divné, jak ve venkovních prostorách plyne čas rychle. Prostě bych to dal všechno co krok to jedna minuta. Těch pět minut je moc a během jednoho výletu do jedné venkovní lokace uběhnou klidně tři dny a je furt tma a pak zase světlo.

Všelijaké hádanky, ať už slovní či jiné, byly moc fajn, některé jsem teda sám nedal. Zvlášť úletové byly ty v bonusovém dungeonu na úplném konci, to už je skoro spíš pro ajťáky. Bonusový dungeon mě ale potěšil v tom, že vlastně tak trochu navrátil sci-fi feeling ze starých dílů Might and Magic.

Jako celek hodnotím však velmi pozitivně. Přepadla mě touha zahrát si i další dungeony, a to je pro tuhle hru určitě ta nejlepší vizitka.