První "Gétéáčko" bylo zábavné, ale rozhodně ne dokonalé. Na vyblbnutí super, ale mise se mi zrovna moc dobře nehrály. Druhý díl mi stylizací nesedl a kromě dema jsem ho nehrál. Ale třetí díl mě na pěkných pár týdnů zarazil do židle tak, že mě málem odnaučil spát. A nadosmrti mě naučil milovat sandboxy.

Od prvních preview jsem hltal každou informaci a už si představoval, jak se proháním po Liberty City. Sice jsem si musel ještě nějaký ten měsíc počkat, ale nakonec přišel ten den a hra se rozvalila na disku v celé kráse. Poslední obava ohledně neoptimalizace a problémů s během i na hodně našlapaných strojích se chvíli po spuštění rozplynula - asi jsem měl štěstí a mohl si užít hru v krásných 1280x1024 a detaily na plno. Ovšem nesmělo začít pršet :-)

První dojmy byly prostě wow. Město si žilo vlastním životem, já se po něm jen tak projížděl, procházel, jezdil metrem a užíval si tu atmosféru. Náhodně jsem objevoval skoky (jen u toho v přístavu jsem strávil dobré dvě hodiny), zkoumal každý detail a také přišel na to, že Claude jaksi neumí plavat. Teprve pak jsem se pustil do prvních misí od Luigiho, které by se v dnešní době daly nazvat tutoriálem, ale jako úvod do hry fungovaly dobře. V Liberty city je to hlavně o italské mafii, později na Staunton Islandu už se to rozšíří na Yakuzu, Yardies a další. Všechny postavy (až na mlčícího Clauda) mají své charisma a jsou výborně nadabované. Kapitola sama pro sebe jsou Kolumbijci, jejichž hlášky typu "You want a chainsaw gringo?" mě vždycky dostanou. Misí pro každou frakci je hodně, jsou různorodé a hlavně zábavné. Najde se i pár těch lehce frustrujících (ty časově omezené), ale stačí pozměnit taktiku a vždy jdou v pohodě dokončit. Poslední ostrov Shoreside Vale už mi tolik k srdci nepřirostl, tedy kromě letiště, kde jsem se vyřádil nejvíc a naučil se nenávidět Dodo - ne, nikdy jsem se s ním létat nenaučil a můj rekord ve vzduchu činí asi 4 vteřiny.

Nedílnou součástí byly radiové stanice. Poslouchat se dají všechny, u mě se nejvíc točily MSX (v podstatě půlhodinka z CD Moving Shadow 01.1), K-Jah (s dokonale zhuleným moderátorem), Rise FM a samozřejmě Chatterbox, kde Rockstaři pustili stavidla svého humoru na maximum. Možnost přidání vlastních skladeb jsem ani nevyužil, hudba je vybraná skvěle. Stejně tak zvuky a ambientní ruchy jsou fajn.

Grafika měla své mouchy a úplně nejkrásnější nebyla a "slavný" bug s mizením aut mě dokonale vytáčel. Ale hře to odpustím, protože kromě příbehu nabízela takových možností, jak se vyblbnout - mise s taxíkem, sanitkou nebo hasičským autem, skoky po městě, adrenalinové mise, závody, sbírání skrytých balíčků, dovoz aut na šrotiště... nebo se prostě jen tak toulat městem. Je toho hodně a na 100% hru nemám dohranou. Možná bych našel jednu malou vadu na kráse, vůbec není třeba sledovat stav konta. Stačí pár misí a peněz je tolik, že pokud nejdete rabovat do Ammunation, tak nouzi mít nebudete. Ale zase na druhou stranu díky tomu hra odsýpá.

GTA III u mě způsobilo malou revoluci, ten skok do 3D se povedl se vším všudy a kam až to série (zatím) dotáhla, to víme všichni. Hru si každých pár let zopakuji a pořád se u toho cítím stejně, jako skoro před dvaceti lety. A tak to má u správné klasiky být.

P.S. Dodnes nechápu, jak to tenkrát všichni srovnávali s českou Mafií...