Někdo v recenzích neustále připomíná legendární Syndicate, mně osobně ale Satellite Reign přišel spíš jako cyberpunkový klon Jagged Alliance. Navíc poměrně průměrný.

Satellite Reign měl před vydáním za sebou úspěšnou crowdfundingovou kampaň, což potvrzovalo, že lidi podobné taktické strategie prostě a jednoduše chtějí. Osobně můžu říct, že když takové hry fungují, tak se na ně nezapomíná, viz. Commandos, Desperados nebo už výše zmíněné Jagged Alliance. U Satellite Reign je to ale trošku složitější. Tady totiž plno věcí vůbec nefunguje. A to je sakra škoda.

Začal bych začátkem, jak jinak. Hra Vás vtáhne do děje a Vy vlastně vůbec netušíte, která bije. Jenom, že jste nějaký odboj proti současné vládě a ten se jí snaží svrhnout. V jednoduchosti je krása, ale tady je ten příběh úplně k ničemu. Hra nenabízí žádné kloudné úvodní vysvětlení, navíc v průběhu hry se v podstatě vůbec nic neděje. Vaším hlavním úkolem je projít čtyřmi obrovskými mapami a plnit mise, které různorodosti rozhodně nepobraly. Pokaždé je to naprosto stejné. Dostanete se do oblasti, aktivujete si všechny rodící se věže, vyberete bankomaty, vyloupíte banku, což je ještě všechno pořád v řádu objevování tamní mapy. Následně ale nastoupí úmorná rutina - vloupání do různých skladů, kasáren a kradení všeho, co se dá v boji dál použít. No a toto jsem ze začátku praktikoval s jednou ze čtyř postav, které máte na výběr, což vlastně dlouhou dobu stačilo. Skoro jsem si říkal, k čemu tam ostatní jsou, a to i přesto, že každá má jiné vlastnosti. Hacker byl ale nejúčinnější. S tlumičem kosil jednoho nepřítele za druhým a hlavně si odemknul všechno, co potřeboval. Jak ale přituhovalo a hra začala obrovsky nudit, začal jsem to kosit ve čtyřech a v podstatě nad hrou vůbec nepřemýšlel. Jestli hra něco nemá, tak je to řád. Dělat si můžete co chcete. Jinde to může být nespornou výhodou, zde je to neskutečně na obtíž.

Navíc během hraní se Vaše postavy vylepšují. Stejně tak i zkoumáte, co jste nakradli a tím se také vylepšujete. Tahle forma expení je ale spíš otravná, než zábavná. Ze začátku ty možnosti zkoumáte, pár jich je, vypadají zajímavě, ale postupem času Vám je úplně jedno, do čeho nově nabyté body vložíte. Dál totiž zástupy nepřátel se svojí partou kosíte...a to tak nějak stačí.

Dlouhou dobu jsem vůbec nevěděl, co je cíl hry. Co jinde je znázorněné nádherně nasnímanou mapou, tady v podstatě neexistuje. Prostě jsem tupě vykrádal jeden barák za druhým a vůbec nevěděl, kam to všechno smiřuje. Je tedy pravda, že jeden z hlavních důvodů, proč hru hraju, je nádherné cyberpunkové prostředí. I toho se ale v poslední - čtvrté - mapě přejíte. Je to pořád stejné, neměnné, a navíc často se opakující. Nespornou výhodou hry je ale její žánr a to je důvod, proč jsem hru pár desítek hodin hrál...abych se dostal do kýženého cíle.

I ten cíl vlastně docela stojí za to. To, co Vám hra nedá v průběhu hry - tedy příběh - Vám ukrojí měrou vrchovatou závěrem. Tam jsem teda zíral. Chladná hra, chladné prostředí. Asi to k sobě patří. Pro Satellite Reign ale u mě navždy bude znít označení nepovedené hry, která má ale něco málo dobrého a je jen na každém hráči, zdali mu stojí za to ji dohrát nebo ne.