Když už se rozhodnu dát nějaké hře maximální hodnocení, tak pro to musím mít sakra dobrý důvod. 100% si zaslouží jen hry, které mě v té době posadily na pr... no a NFS III je jedna z nich.
Dodnes si pamatuju svoje první setkání naživo s touto hrou. Podzim 1998, prodejna Computer City (RIP) v Praze na Zličíně. A já stojící před jedním z nejnabušenějších pc co tam měli, intro bylo v plném proudu a já slintal jak bernardýn. Hru jsem si nedlouho poté opatřil a na tehdejší rodinné šunce se jal zkoumat každý pixel. Pravda, v software modu a rozlišení 320x240 to netrvalo příliš dlouho :-) Ale to bylo to poslední co by mi vadilo, hra se obstojně hýbala a demo letělo do propadliště dějin.
Už jen to intro naladilo tak, že se krev v žilách proměnila v benzín. A pak následovalo nekonečné závodění, prchání před policií a nahánění závodníků v autě s červeným a modrým majákem. A to všechno za zvuků dokonalého soundtracku (minimálně v té elektronické verzi). Ten mimochodem dodnes považuji za jeden z nejlepších, který se kdy u závodní hry objevil. A nejen proto, že je dynamický, takže se mění podle aktuální jízdy. Kombinace techna, acidu a dnb ke hře dokonale padne a nutí šlapat na plyn / trigger / šipku, no prostě na cokoliv čím auto ženete vpřed. A jakými parádními tratěmi ho ženete... ať je to venkovský Hometown, futuristická Atlantica / Aquatica nebo horskolesní Rocky Pass, na všechny je radost koukat. Jsou i poměrně dlouhé, takže se hned tak neomrzí.
Co se týče aut, tak trojka ubrala ze šíleností a nabídla vyváženou sestavu tehdejších superaut. Modely sice nejsou nic extra, přecejen poznat konkrétní model chce stále ještě trochu fantazie, ale správní závodníci přece koukají na trať zpoza palubní desky - a to je jediná výtka, co ke hře mám, vypadají otřesně. Ale NFS III byla první hrou, která mě takhle hrát naučila. Dodnes mám pocit, že auto z tohoto pohledu reaguje plynuleji a lépe než při chase kameře. Ale možná je to jen pocit.
I v dnešní době tu hru zbožňuju. Honičky s policií jsou stále stejně adrenalinové, soupeři jsou na vyšší obtížnost extrémně dotěrní, soundtrack se mi nikdy neoposlouchá a policejní El Niňo mi nesmí v garáži zahálet. Takže 3...2...1... GO!
Dodnes si pamatuju svoje první setkání naživo s touto hrou. Podzim 1998, prodejna Computer City (RIP) v Praze na Zličíně. A já stojící před jedním z nejnabušenějších pc co tam měli, intro bylo v plném proudu a já slintal jak bernardýn. Hru jsem si nedlouho poté opatřil a na tehdejší rodinné šunce se jal zkoumat každý pixel. Pravda, v software modu a rozlišení 320x240 to netrvalo příliš dlouho :-) Ale to bylo to poslední co by mi vadilo, hra se obstojně hýbala a demo letělo do propadliště dějin.
Už jen to intro naladilo tak, že se krev v žilách proměnila v benzín. A pak následovalo nekonečné závodění, prchání před policií a nahánění závodníků v autě s červeným a modrým majákem. A to všechno za zvuků dokonalého soundtracku (minimálně v té elektronické verzi). Ten mimochodem dodnes považuji za jeden z nejlepších, který se kdy u závodní hry objevil. A nejen proto, že je dynamický, takže se mění podle aktuální jízdy. Kombinace techna, acidu a dnb ke hře dokonale padne a nutí šlapat na plyn / trigger / šipku, no prostě na cokoliv čím auto ženete vpřed. A jakými parádními tratěmi ho ženete... ať je to venkovský Hometown, futuristická Atlantica / Aquatica nebo horskolesní Rocky Pass, na všechny je radost koukat. Jsou i poměrně dlouhé, takže se hned tak neomrzí.
Co se týče aut, tak trojka ubrala ze šíleností a nabídla vyváženou sestavu tehdejších superaut. Modely sice nejsou nic extra, přecejen poznat konkrétní model chce stále ještě trochu fantazie, ale správní závodníci přece koukají na trať zpoza palubní desky - a to je jediná výtka, co ke hře mám, vypadají otřesně. Ale NFS III byla první hrou, která mě takhle hrát naučila. Dodnes mám pocit, že auto z tohoto pohledu reaguje plynuleji a lépe než při chase kameře. Ale možná je to jen pocit.
I v dnešní době tu hru zbožňuju. Honičky s policií jsou stále stejně adrenalinové, soupeři jsou na vyšší obtížnost extrémně dotěrní, soundtrack se mi nikdy neoposlouchá a policejní El Niňo mi nesmí v garáži zahálet. Takže 3...2...1... GO!
Far Cry 5
Pro: všechno, nemá smysl to vypisovat jednotlivě
Proti: palubní desky jsou humus (ale to jsem hnidopich)