Jedná se o můj krátký komentář z roku 2011 v původní verzi. Kromě úpravy odstavců jsem jej nijak nepředělával, jelikož se vším níže zmíněným souhlasím i dnes. Pouze s hodnocením jsem šel o pár procent dolů a na závěr přidávám ještě svůj aktuální pohled na celou sérii.
Tak jsem zhruba po dvanácti letech oprášil jednu ze svých starých disket se záměrem "pomstít se" Keenovi, který mi v útlém mládí dělal velké problémy a nikdy se mi ho nepodařilo dohrát do úplného konce. Nevím, jestli to bylo mojí tehdejší neznalostí některých herních možností, například, že se dá hra pomocí F5 uložit (ano, vtipné, já vím..) nebo o něco vyšší náročností. Upřímně, hry, kde stačil jediný kontakt s nepřítelem (namátkou třeba Dangerous Dave in the Haunted Mansion) k tomu, abyste opakovali celý level nebo někdy dokonce i celou hry, jsem moc v oblibě neměl.
Dnes je to už samozřejmě úsměvné, prvního Keena jsem pokořil během slabé půlhodinky bez nějakých větších obtíží. Na svou dobu se, dle mého názoru, jednalo o lehce nadprůměrnou skákačku s pár zajímavými prvky (příklad za všechny: pogo tyčka). Mé hodnocení o nějaké to procento navíc ovšem zvedá nostalgie. 70%.
Celou sérii jsem od té doby dohrál ještě asi dvakrát a musím říct, že nebýt to jedna ze základních her na mém úplně prvním PC, hodnotil bych mnohem přísněji. Za dohrání dnes už stojí podle mě jen první a čtvrtý díl, zbytek se dá považovat jen za ne moc povedené datadisky.
Tak jsem zhruba po dvanácti letech oprášil jednu ze svých starých disket se záměrem "pomstít se" Keenovi, který mi v útlém mládí dělal velké problémy a nikdy se mi ho nepodařilo dohrát do úplného konce. Nevím, jestli to bylo mojí tehdejší neznalostí některých herních možností, například, že se dá hra pomocí F5 uložit (ano, vtipné, já vím..) nebo o něco vyšší náročností. Upřímně, hry, kde stačil jediný kontakt s nepřítelem (namátkou třeba Dangerous Dave in the Haunted Mansion) k tomu, abyste opakovali celý level nebo někdy dokonce i celou hry, jsem moc v oblibě neměl.
Dnes je to už samozřejmě úsměvné, prvního Keena jsem pokořil během slabé půlhodinky bez nějakých větších obtíží. Na svou dobu se, dle mého názoru, jednalo o lehce nadprůměrnou skákačku s pár zajímavými prvky (příklad za všechny: pogo tyčka). Mé hodnocení o nějaké to procento navíc ovšem zvedá nostalgie. 70%.
Celou sérii jsem od té doby dohrál ještě asi dvakrát a musím říct, že nebýt to jedna ze základních her na mém úplně prvním PC, hodnotil bych mnohem přísněji. Za dohrání dnes už stojí podle mě jen první a čtvrtý díl, zbytek se dá považovat jen za ne moc povedené datadisky.
