Dukovi trochu trvalo, než dozrál do kultovního statusu, ale každý nějak začínal. Nicméně k prvním dvěma dílům jsem se dostal až po nesmrtelném třetím dílu (a to už jsem většinu her od Apogee znal), takže mě herní mechaniky spíš nepříjemně překvapovaly. Scrolling byl trhaný, levely jedno velké bludiště bez většího smyslu a ty neustále padající bedny tomu taky nepřidaly. Několikrát jsem tomu dával šanci, ale bohužel vždy mě hra po čase dokázala poměrně otrávit, takže jsem ji nikdy nedohrál. V porovnání s ostatními hrami té doby byla prostě slabá.