Pátý díl Atlantis a tím i celá série je za mnou. Dopadlo to celkem slušně a těch 70% je spíše odrazem únavy z celé série, z toho že je to po páté totéž a ze zbytečnosti celého dílu.
Secrets of Atlantis je totiž poprvé v sérii pohodová adventura. Není tu žádné bloudění, žádné schovávání se před strážemi, žádné časované úkoly. Systém hry - tj. pohyb ve 3D prostředí, průzkum okolí v 360 stupních zůstal zachován, ale jinak se to hraje v podstatě jako většina adventur z té doby. Je tu několik kapitol, sbírání a používání předmětů, pokec s postavami, které Vás občas postrčí v ději dál, vrátilo se i řešení puzzlů. Dlužno říct, že puzzle jsou zoufale neinspirativní, protože pokud jste hráli v životě aspoň 10 adventur, většinu z nich jste viděli. Nechybí poker, sudoku, skládání obrázků posouváním, rovněž průchod loďky či včely jsou klasické puzzle. Na závěr je tu něco jako AZ kvíz. Jedinou prasárnou je kromě tradičního pixelhuntingu to, že některé předměty se nehlásí a stanou se aktivní až když něco provedete.
Grafika má konečně krásné rozlišení, jednotlivé lokace vypadají skvěle udělané. Jen těch zajímavých míst ke kochání ubylo. Jediné místo, kde se dostavil wow efekt byla oblačná cesta do paláce v Indii, jinak jsou lokace docela fádní.
Jádrem pudla je pro mě jako tradičně v sérii příběh. Tvůrci se inspirovali nejspíše sérii Broken Sword, nebo spíše Indiana Jonesem (orichalcum, přímá narážka hrdiny). A tak se píše rok 1937 a dobrodruh Howard Brooks je na palubě Hindenburgu přepaden a záhy se vydává pátrat po třech amuletech, které mají otevřít bránu k tajemství Atlantis, v patách se záporákem Eliottem. Příběh svižně ubíhá kupředu, lokace se mění (Empire State Building, herna v Macau, palác v Indii, vesnička v Blízkém východě). Jenže... je to o ničem. Zaprvé podobný příběh už tu byl a mnohem lépe (zmiňovaný Indy), zadruhé se celou hru k Atlantis ani neblížíte a když se příběh chýlí ke konci, začalo mi být jasný, že to k ničemu nepovede. A taky že ne - hrdinové najdou Noemovu archu, udělají vše správně, ale zával ji zasype a mají jen nekompletní mapu k Atlantis. Pokračování příště....
Zkrátka hrálo se to pěkně, pěkně se na to koukalo, jen mi pátý díl přišel jako opětovné vaření z vody. Navíc v roce 2006 (dle mobygames) vznikly v tradičním provedení kousky zábavnější (Secret Files, Runaway 2) i zajímavější (Paradise, Dreamfall). Proto jen 70%.
Secrets of Atlantis je totiž poprvé v sérii pohodová adventura. Není tu žádné bloudění, žádné schovávání se před strážemi, žádné časované úkoly. Systém hry - tj. pohyb ve 3D prostředí, průzkum okolí v 360 stupních zůstal zachován, ale jinak se to hraje v podstatě jako většina adventur z té doby. Je tu několik kapitol, sbírání a používání předmětů, pokec s postavami, které Vás občas postrčí v ději dál, vrátilo se i řešení puzzlů. Dlužno říct, že puzzle jsou zoufale neinspirativní, protože pokud jste hráli v životě aspoň 10 adventur, většinu z nich jste viděli. Nechybí poker, sudoku, skládání obrázků posouváním, rovněž průchod loďky či včely jsou klasické puzzle. Na závěr je tu něco jako AZ kvíz. Jedinou prasárnou je kromě tradičního pixelhuntingu to, že některé předměty se nehlásí a stanou se aktivní až když něco provedete.
Grafika má konečně krásné rozlišení, jednotlivé lokace vypadají skvěle udělané. Jen těch zajímavých míst ke kochání ubylo. Jediné místo, kde se dostavil wow efekt byla oblačná cesta do paláce v Indii, jinak jsou lokace docela fádní.
Jádrem pudla je pro mě jako tradičně v sérii příběh. Tvůrci se inspirovali nejspíše sérii Broken Sword, nebo spíše Indiana Jonesem (orichalcum, přímá narážka hrdiny). A tak se píše rok 1937 a dobrodruh Howard Brooks je na palubě Hindenburgu přepaden a záhy se vydává pátrat po třech amuletech, které mají otevřít bránu k tajemství Atlantis, v patách se záporákem Eliottem. Příběh svižně ubíhá kupředu, lokace se mění (Empire State Building, herna v Macau, palác v Indii, vesnička v Blízkém východě). Jenže... je to o ničem. Zaprvé podobný příběh už tu byl a mnohem lépe (zmiňovaný Indy), zadruhé se celou hru k Atlantis ani neblížíte a když se příběh chýlí ke konci, začalo mi být jasný, že to k ničemu nepovede. A taky že ne - hrdinové najdou Noemovu archu, udělají vše správně, ale zával ji zasype a mají jen nekompletní mapu k Atlantis. Pokračování příště....
Zkrátka hrálo se to pěkně, pěkně se na to koukalo, jen mi pátý díl přišel jako opětovné vaření z vody. Navíc v roce 2006 (dle mobygames) vznikly v tradičním provedení kousky zábavnější (Secret Files, Runaway 2) i zajímavější (Paradise, Dreamfall). Proto jen 70%.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Bezchybná grafika, zvládnutelné puzzle, celkem pohodová hratelnost
Proti: Fádní příběh i většina lokací, bez pořádného konce.