Počítám s tím, že strategie umí být zábava na dlouhou dobu, proto když nějakou volím, hodně zvažuji, do které se pustit. No a letošní vánoční svátky vyhrála Age of Wonders III. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem se dočkal strategického pozlátka. Tak naleštěného, jako jsem dlouho neviděl.
Na první pohled vypadá Age of Wonders III moc hezky. Spolu s tahovými souboji jsem si okamžitě připomněl nejhezčí léta s HoMaM 3. Hezká grafika, zábavný fantasy svět...ale. Pořád jsem všude poslouchal kopu pochvalných recenzí a neměl důvod pochybovat o tom, že hra takového názvu by mohla zklamat. Jenže ke zklamání k mému překvapení opravdu došlo.
Rozjel jsem kampaň, ze začátku se samozřejmě bavil. Po pár hodinách jsem ale zjistil, že mě příběh vůbec nezajímá. Nenabízí jediný moment, u kterého bych měl potřebu hrát hru dál. Nu, řekl jsem si, dobrá, příběh můžu vynechat, hlavně, když budou fungovat herní mechanismy. Ty totiž ze začátku opravdu fungovaly. Hra mi dala do područí hrdinu, u něj jsem ihned zaregistroval levelování. To jsem ale ve druhé polovině kampaně už ledabyle naklikával a víte co? Nestalo se vůbec nic. Stejně tak to ale bylo i se vším ostatním. U tahových soubojů jsem si každý tah vysloveně užíval. Bádal jsem a dumal stejně tak, jako když hrajete šachy a máte před sebou šachovnici. Tahové souboje jsou pro mě prostě taková nenápadná úchylka. Jenže po chvíli jsem zaregistroval i to, že hra se dá klidně i bez těch tahových soubojů hrát. I když vypadají hezky, po chvíli to už trošku otráví, což bych si u Kings Bounty nebo HoMaM opravdu nikdy neřekl. Stejně je to tak i se stavbou a rozšiřováním měst. Ze začátku jsem si doslova rochnil v tom, jak mi každé z měst roste. Jak se na mapě rozšiřuje a jak hezky detailně to všechno vypadá. Po několika mapách se ale proces neustále opakoval a mně tak nějak také začalo být jedno, jestli to město nechám splynout s mým královstvím nebo ho zplundruji. No, a to jsem ještě nezačal ani mluvit o diplomacii. Ze začátku máte pocit nepřeberných možností a postupně už je Vám to prostě jedno.
A o tom je vlastně celá hra. Pokud chcete zažít hru, která těží z těch nejlepších konceptů dobré fantasy strategie, ale přitom ani jeden neumí pořádně využít, tak je to právě Age of Wonders III. Tak aspoň, že ta hudba se povedla, i když tam těch motivů také není bůhví kolik, že...
Na první pohled vypadá Age of Wonders III moc hezky. Spolu s tahovými souboji jsem si okamžitě připomněl nejhezčí léta s HoMaM 3. Hezká grafika, zábavný fantasy svět...ale. Pořád jsem všude poslouchal kopu pochvalných recenzí a neměl důvod pochybovat o tom, že hra takového názvu by mohla zklamat. Jenže ke zklamání k mému překvapení opravdu došlo.
Rozjel jsem kampaň, ze začátku se samozřejmě bavil. Po pár hodinách jsem ale zjistil, že mě příběh vůbec nezajímá. Nenabízí jediný moment, u kterého bych měl potřebu hrát hru dál. Nu, řekl jsem si, dobrá, příběh můžu vynechat, hlavně, když budou fungovat herní mechanismy. Ty totiž ze začátku opravdu fungovaly. Hra mi dala do područí hrdinu, u něj jsem ihned zaregistroval levelování. To jsem ale ve druhé polovině kampaně už ledabyle naklikával a víte co? Nestalo se vůbec nic. Stejně tak to ale bylo i se vším ostatním. U tahových soubojů jsem si každý tah vysloveně užíval. Bádal jsem a dumal stejně tak, jako když hrajete šachy a máte před sebou šachovnici. Tahové souboje jsou pro mě prostě taková nenápadná úchylka. Jenže po chvíli jsem zaregistroval i to, že hra se dá klidně i bez těch tahových soubojů hrát. I když vypadají hezky, po chvíli to už trošku otráví, což bych si u Kings Bounty nebo HoMaM opravdu nikdy neřekl. Stejně je to tak i se stavbou a rozšiřováním měst. Ze začátku jsem si doslova rochnil v tom, jak mi každé z měst roste. Jak se na mapě rozšiřuje a jak hezky detailně to všechno vypadá. Po několika mapách se ale proces neustále opakoval a mně tak nějak také začalo být jedno, jestli to město nechám splynout s mým královstvím nebo ho zplundruji. No, a to jsem ještě nezačal ani mluvit o diplomacii. Ze začátku máte pocit nepřeberných možností a postupně už je Vám to prostě jedno.
A o tom je vlastně celá hra. Pokud chcete zažít hru, která těží z těch nejlepších konceptů dobré fantasy strategie, ale přitom ani jeden neumí pořádně využít, tak je to právě Age of Wonders III. Tak aspoň, že ta hudba se povedla, i když tam těch motivů také není bůhví kolik, že...
Cave Story+
Pro: Fantasy prostředí, variabilita hrdinů, nepřátel, dobrá výpravná hudba, graficky překrásné, mnohdy i detailní...
Proti: ...ale po několika hodinách zjistíte, že bez toho všeho, co hra prezentuje a nabízí, se stejně obejdete.