**Komentář a hodnocení se vztahují k první verzi hry. Všem zájemcům ovšem doporučuji později vydanou verzi vylepšenou - viz odkazy.**
Bridge Builder je jedna z těch her, které důvěrně znám jakoby odjakživa, ale přitom nevím odkud, řadím je mezi notoriety, ačkoliv nevím proč, nedokázal bych odhadnout ani dekádu vydání, a při tom celém jsem ji vlastně nikdy nehrál. Herní výzva 2019 s kategorií Herní kutil mě tak snadno přivedla na myšlenku tuto pocitově obrovskou mezeru ve vzdělání doplnit, přesněji řečeno přemostit.
A to už se konečně dostávám k tomu, oč ve hře jde - totiž postavit železniční most v zadaném terénu, a to tak, aby přes něj bez poškození přejel vlak; most se přitom rozbít může. Ke stavění se používají díly s omezenou délkou, které jsem si představoval jako traverzy, a kotvící body v terénu, jež jsou předem pevně dané. Mimo ně lze most přiopřít o zeminu (bohužel), ale samozřejmě taková podpora nedrží v tahu. V každé úrovni je předepsaný maximální počet dílů, které jsou k dispozici; počet propojení omezen není a i kratší díl se počítá stejně jako celý. Třebaže se kolo hodnotí jen jako splněné/nesplněné, hraní přirozeně vede k tomu, že se člověk snaží postavit most ještě levněji. A ještě! A šla by ještě tahle příčka odstranit? Po každé takovéhle otázce přichází přepnutí z editačního módu do simulačního. Když se most prohne nebo dokonce spadne už sám od sebe, nemá ani cenu na něj pouštět vlak... Ačkoliv takový pohled na železniční neštěstí umí být až povážlivě uspokojující. Má to asi i svůj důvod - hra barevně v reálném čase zobrazuje zatížení jednotlivých dílů, takže je zábava sledovat, jestli to ta rudá chudinka úplně nahoře dá, nebo nedá.
Celkem 15 levelů je příjemný mix úvodních lávek, obrovských mostů s prakticky neomezeným rozpočtem a menších mostů s rozpočtem neuvěřitelně napjatým, kdy v prvním návrhu má člověk sotva peníze na postavení samotných kolejí. Naštěstí se nedostalo na obrovský most s napjatým rozpočtem, kterého jsem se celou dobu (tedy asi 2 - 3 hodiny) bál. Místo toho jsem v posledním kole stavěl houpačku. Bavilo mě to celé a nejvíc jsem se vydováděl na těch menších mostech, které byly spíš logickými hádankami než repetitivní rachotou.
Co se týče grafického zpracování, je hra velmi nadčasová - zastarale by působila kdykoliv. Vlak jsou tmavě zelené obdélníčky, most jsou čáry, terén je jednolitá šedá plocha a voda je modrá plocha. Ale co víc člověk potřebuje? Snad jen trochu antialiasingu. Projektant ve svém projektu taky nemusí mít motýle. Minimalistická grafika snad i pomůže vžít se do role opravdového statika, který projektuje opravdový most. Rozhodně lepší pocit než z nasávání blátivých koulí.
S ovládáním je to trošku horší. Že hra z roku 2000 absolutně nezvládá dotykovou obrazovku beru za samozřejmost, ale ani s touchpadem jsem si moc neužíval a dost často si smazal víc, než jsem chtěl, což bylo o to nepříjemnější, že jsem nenašel Undo. Hodně jsem taky postrádal možnost simulaci nejen zpomalit, ale také zrychlit - když jsem ladil konec svého Danyang–Kunshan Grand Bridge, docela jsem se načekal.
Zvuky ani hudbu jsem ve hře nepozoroval.
Menší rozsah jasně ukazuje, že autor měl s projektem ještě plány, které ovšem realizoval až v jiných hrách pod vlastním studiem Chronic Logic. Zřejmě z nostalgie se po šesti letech vrátil ke své původní hře a vydal novou verzi (Bridge Building Game) plnou vylepšení ovládání (například tu možnost zrychlení). Další kola však nepřibyla ani tehdy.
Co říct závěrem? Hra mě nezklamala a nezklame ani vás, pokud si chcete zkusit stavět mosty. Je to jedna z těch her, které jdou k věci, na nic si nehrají, ničím neotravují a poskytují přesně to, co od nich čekáte. Nechám ji proto v té své speciální vitríně, ze které už ji ovšem podruhé nebudu vytahovat.
Bridge Builder je jedna z těch her, které důvěrně znám jakoby odjakživa, ale přitom nevím odkud, řadím je mezi notoriety, ačkoliv nevím proč, nedokázal bych odhadnout ani dekádu vydání, a při tom celém jsem ji vlastně nikdy nehrál. Herní výzva 2019 s kategorií Herní kutil mě tak snadno přivedla na myšlenku tuto pocitově obrovskou mezeru ve vzdělání doplnit, přesněji řečeno přemostit.
A to už se konečně dostávám k tomu, oč ve hře jde - totiž postavit železniční most v zadaném terénu, a to tak, aby přes něj bez poškození přejel vlak; most se přitom rozbít může. Ke stavění se používají díly s omezenou délkou, které jsem si představoval jako traverzy, a kotvící body v terénu, jež jsou předem pevně dané. Mimo ně lze most přiopřít o zeminu (bohužel), ale samozřejmě taková podpora nedrží v tahu. V každé úrovni je předepsaný maximální počet dílů, které jsou k dispozici; počet propojení omezen není a i kratší díl se počítá stejně jako celý. Třebaže se kolo hodnotí jen jako splněné/nesplněné, hraní přirozeně vede k tomu, že se člověk snaží postavit most ještě levněji. A ještě! A šla by ještě tahle příčka odstranit? Po každé takovéhle otázce přichází přepnutí z editačního módu do simulačního. Když se most prohne nebo dokonce spadne už sám od sebe, nemá ani cenu na něj pouštět vlak... Ačkoliv takový pohled na železniční neštěstí umí být až povážlivě uspokojující. Má to asi i svůj důvod - hra barevně v reálném čase zobrazuje zatížení jednotlivých dílů, takže je zábava sledovat, jestli to ta rudá chudinka úplně nahoře dá, nebo nedá.
Celkem 15 levelů je příjemný mix úvodních lávek, obrovských mostů s prakticky neomezeným rozpočtem a menších mostů s rozpočtem neuvěřitelně napjatým, kdy v prvním návrhu má člověk sotva peníze na postavení samotných kolejí. Naštěstí se nedostalo na obrovský most s napjatým rozpočtem, kterého jsem se celou dobu (tedy asi 2 - 3 hodiny) bál. Místo toho jsem v posledním kole stavěl houpačku. Bavilo mě to celé a nejvíc jsem se vydováděl na těch menších mostech, které byly spíš logickými hádankami než repetitivní rachotou.
Co se týče grafického zpracování, je hra velmi nadčasová - zastarale by působila kdykoliv. Vlak jsou tmavě zelené obdélníčky, most jsou čáry, terén je jednolitá šedá plocha a voda je modrá plocha. Ale co víc člověk potřebuje? Snad jen trochu antialiasingu. Projektant ve svém projektu taky nemusí mít motýle. Minimalistická grafika snad i pomůže vžít se do role opravdového statika, který projektuje opravdový most. Rozhodně lepší pocit než z nasávání blátivých koulí.
S ovládáním je to trošku horší. Že hra z roku 2000 absolutně nezvládá dotykovou obrazovku beru za samozřejmost, ale ani s touchpadem jsem si moc neužíval a dost často si smazal víc, než jsem chtěl, což bylo o to nepříjemnější, že jsem nenašel Undo. Hodně jsem taky postrádal možnost simulaci nejen zpomalit, ale také zrychlit - když jsem ladil konec svého Danyang–Kunshan Grand Bridge, docela jsem se načekal.
Zvuky ani hudbu jsem ve hře nepozoroval.
Menší rozsah jasně ukazuje, že autor měl s projektem ještě plány, které ovšem realizoval až v jiných hrách pod vlastním studiem Chronic Logic. Zřejmě z nostalgie se po šesti letech vrátil ke své původní hře a vydal novou verzi (Bridge Building Game) plnou vylepšení ovládání (například tu možnost zrychlení). Další kola však nepřibyla ani tehdy.
Co říct závěrem? Hra mě nezklamala a nezklame ani vás, pokud si chcete zkusit stavět mosty. Je to jedna z těch her, které jdou k věci, na nic si nehrají, ničím neotravují a poskytují přesně to, co od nich čekáte. Nechám ji proto v té své speciální vitríně, ze které už ji ovšem podruhé nebudu vytahovat.
Pro: Čistá hratelnost bez omáčky, zajímavé téma
Proti: Technicky zastaralá grafika a ovládání