Jako zajímavý zpestřující nápad to není špatné. Jako bonus po dokončení hry by to také nebylo špatné. Jako datadisk, který vyšel osm měsíců po původní hře a za který vydavatelé chtěli zplatit (tipnul bych tak 499 kč v roce 2001), je to tragédie.

Herní náplň založená na chození od dveří ke dveřím ve stále stejných chodbách s cílem sebrat všechny předměty a splnit pár triviálních úkolů. Většina dveřích je zavřených a já si připadal jak v Silent Hillu. S tím rozdílem, že nemám mapu k odškrtávání nepotřebných dveřích a místo atmosféry strachu zbyla jen ubíjející nuda.

Z totálního průseru to naštěstí zachránil simulátor, ve kterém jsem si užil dvě pěkné mise. Jednu černobílou a jednu plnou nepřátelských klingonů. Kdyby tohohle byla plná hra, byl bych spokojený. Bohužel mi to zabralo nějakých 20 minut a byl jsem navrácen zpátky do nudy. Nakonci je ještě jedna střílecí mise s borgama. Ta je ale z třetího pohledu a je naprosto pitomá. Abych to upřesnil. Je to stejný pohled jako třeba ve Star Wars: The Phantom Menace. Což záruku kvality nenosí.

Nesmím hře ubrat spoustu obsažených informací o univerzu Voyageru. Je to vlastně taková encyklopedie z nadstavbou. Pokud to někoho z vás zajímá a umí dobře anglicky, tak směle do toho. Čeština neexistuje. A nedá se to pustit na 64 bitových systémech. Musel jsem kvůli tomu oprášit můj polorozpadlý laptop z XPéčkama.

Naštěstí to není zbytečně dlouhé.