Hrát za ducha se mi nepoštěstí v každé hře, natož za tři najednou, a protože se mi prvotina Autumn Moon Entertainment líbila, pustil jsem se i do dobrodružství protkaného magií Vooju místo Voodoo. Bláznivý příběh a bláznivé úkoly jsou hlavními aspekty tohoto titulu, ale vše tak nějak vyplyne ze situace, takže nikdy nenastane úplný nepřehledný chaos.

Mlsný kuchař Blue Belly, který má místo chybějící ruky vidličku a ne obvyklý hák, mi byl z celé trojice nejméně sympatický a pasáže za něj mě moc nebavily. Naopak Papa Doc byl hodně zajímavou postavou, stejně jako Jane Starling, která mi připomínala Monu de Laffite z A Vampyre Story. Na začátku jsem se na chvíli zasekl, než jsem přišel na to, že mi mohou pomoci moji parťáci, když přetáhnu předměty v inventáři na jejich podobizny.

Nejlepší hláška je bezesporu reakce na počítání odseděných dnů ve vězeňské cele, kdy Papa Doc prohlásí, že tu byl asi někdo posedlý kreslením plotu, ale i narážky na Johnnyho Deppa v souvislosti s Piráty z Karibiku nebo na Miley Cyrus během jednoho zaklínadla stojí za to. Pes s protézami místo všech čtyř tlapek i ocasu a s páskou přes oko byl už však možná přehnaný.

Trochu mě štvalo, že dialogy lze přeskakovat jen při rozhovorech, ale při popisech lokací či předmětů, které tvoří převážnou část herní náplně, nikoli. Párkrát jsem si totiž chtěl část některých popisů nechat zopakovat, ale musel jsem si je vyslechnout celé. Najdou se zde i chyby, kdy postavy jen melou pusou, ale nic neříkají a nelíbila se mi ani aktivace některých předmětů až po vykonání určité činnosti, na což jsem nebyl nijak upozorněn, ale to k point and click adventurám tak nějak patří. Aktivních míst zde navíc nebylo mnoho, takže se o žádný velký problém nejednalo.

Ghost Pirates of Vooju Island určitě nepatří mezi ty nejpovedenější adventury, ale beru to jako odpočinkový titul s příjemnou hudbou, který neobsahuje ani jeden klasický hlavolam a i díky tomu pěkně odsýpá. Znovu se ke hře už ale s největší pravděpodobností nevrátím.