Daedalic hry mám rád, ale Blackguards jsem se dlouho vyhýbal. Možná za to může za to ten název (Blackguards), který mě odrazoval. Vlastně ani nevím, proč se hra jmenuje právě takhle. Nezjistil jsem to ani po druhém dohrání. Pak jsem si Blackguards koupil v nějakém balíku při slevách na GOG, nainstaloval, rozehrál a užasl. Připadal jsem si, jako bych se znovu ocitl ve starých dobrých Stínech nad Rivou, převlečených do kabátku Drakensangu.
Ze stínů nad Rivou je kompletně převzatý bojový systém. Nebo je možná převzatý z papírové hry na hrdiny Das Schwarze Auge, což je německá varianta Dračího doupěte, na které jsou založené jak Stíny nad Rivou, tak Drakensang. Pokud jste si boje ve Stínech nad Rivou oblíbili, budete v Blackguards jako doma. Rozdíl je jenom ten, že ve Stínech probíhaly boje na čtvercové mřížce a tady na hexové. Grafika Blaskguards je pochopitelně pokročilejší než ve Stínech, ale, jak už jsem se zmínil, z větší části je převzatá z Drakensangu.
80 - 90% náplně hry tvoří bitvy. Kromě bitev najdete ve hře už jen statické obrázky městeček a vesniček, na kterých (kliknutím) oslovujete trenéry, léčitele, obchodníky a podobnou havěť. Nákupy, trénink, zadávání questů i jejich odevzdávání probíhá natolik očesaným způsobem, že už to snad víc očesat nejde. Mezi (statickými) lokacemi a bojišti se přesouváte na mapě.
Ještě se musím zmínit o anotaci hry, která nám říká, že "záchrany světa se chopili zatracenci a zločinci odsouzení na smrt, blablabla, ve hře se ujímáte role usvědčeného a odsouzeného vraha, který se s partou neméně pochybných existencí , blablabla a tak dále." To je taková nepravda, až hraničí se lží. Váš protagonista skutečně začíná v kriminále, zatím ho však neusvědčili. Ani sám neví, jestli předmětný zločin spáchal a nebo nespáchal (ztráta paměti, žejo). Na útěku z vězení se k němu přidá trpaslík, který v opilosti zapálil hospodu (tedy žádný vrah) a preventivně zadržený cizinec (tedy žádný zločinec).
Začínáte se třemi charaktery a vaše družinka se postupně rozroste až na pětici. Vaši společníci přicházejí i odcházejí bez toho, že byste mohli jejich příchod či odchod nějak ovlivnit. Docela zamrzí, když někoho za drahé peníze vytrénujete u trenéra a on vzápětí práskne do bot, nebo zaklepe papučema, Příběh je nastavený napevno a vy nemáte vůbec žádnou možnost něco změnit. Jedině se snad můžete rozhodnout, jestli některé vedlejší úkoly splníte dříve a nebo později.
Některé boje jsou zábavné a pohodové (podotýkám, že jsem hrál na lehkou obtížnost), u jiných se i na lehkou obtížnost docela zapotíte, protože obsahují nejrůznější záludnosti a chytáky. Každý souboj však můžete opakovat kolikrát chcete, protože hra se na začátku bitvy automaticky uloží a vy si můžete nahrát autosave. Asi dvakrát jsem zakysl a musel jsem se podívat na YT, abych zjistil, jaká strategie (případně jaké dovednosti vašich svěřenců) vede ke zdárnému vítězství.
Hra není nijak dlouhá. Bez návodu (jen s dvěma nakouknutími na YT) jsem ji měl dohranou za pár krátkých večerů.
Ze stínů nad Rivou je kompletně převzatý bojový systém. Nebo je možná převzatý z papírové hry na hrdiny Das Schwarze Auge, což je německá varianta Dračího doupěte, na které jsou založené jak Stíny nad Rivou, tak Drakensang. Pokud jste si boje ve Stínech nad Rivou oblíbili, budete v Blackguards jako doma. Rozdíl je jenom ten, že ve Stínech probíhaly boje na čtvercové mřížce a tady na hexové. Grafika Blaskguards je pochopitelně pokročilejší než ve Stínech, ale, jak už jsem se zmínil, z větší části je převzatá z Drakensangu.
80 - 90% náplně hry tvoří bitvy. Kromě bitev najdete ve hře už jen statické obrázky městeček a vesniček, na kterých (kliknutím) oslovujete trenéry, léčitele, obchodníky a podobnou havěť. Nákupy, trénink, zadávání questů i jejich odevzdávání probíhá natolik očesaným způsobem, že už to snad víc očesat nejde. Mezi (statickými) lokacemi a bojišti se přesouváte na mapě.
Ještě se musím zmínit o anotaci hry, která nám říká, že "záchrany světa se chopili zatracenci a zločinci odsouzení na smrt, blablabla, ve hře se ujímáte role usvědčeného a odsouzeného vraha, který se s partou neméně pochybných existencí , blablabla a tak dále." To je taková nepravda, až hraničí se lží. Váš protagonista skutečně začíná v kriminále, zatím ho však neusvědčili. Ani sám neví, jestli předmětný zločin spáchal a nebo nespáchal (ztráta paměti, žejo). Na útěku z vězení se k němu přidá trpaslík, který v opilosti zapálil hospodu (tedy žádný vrah) a preventivně zadržený cizinec (tedy žádný zločinec).
Začínáte se třemi charaktery a vaše družinka se postupně rozroste až na pětici. Vaši společníci přicházejí i odcházejí bez toho, že byste mohli jejich příchod či odchod nějak ovlivnit. Docela zamrzí, když někoho za drahé peníze vytrénujete u trenéra a on vzápětí práskne do bot, nebo zaklepe papučema, Příběh je nastavený napevno a vy nemáte vůbec žádnou možnost něco změnit. Jedině se snad můžete rozhodnout, jestli některé vedlejší úkoly splníte dříve a nebo později.
Některé boje jsou zábavné a pohodové (podotýkám, že jsem hrál na lehkou obtížnost), u jiných se i na lehkou obtížnost docela zapotíte, protože obsahují nejrůznější záludnosti a chytáky. Každý souboj však můžete opakovat kolikrát chcete, protože hra se na začátku bitvy automaticky uloží a vy si můžete nahrát autosave. Asi dvakrát jsem zakysl a musel jsem se podívat na YT, abych zjistil, jaká strategie (případně jaké dovednosti vašich svěřenců) vede ke zdárnému vítězství.
Hra není nijak dlouhá. Bez návodu (jen s dvěma nakouknutími na YT) jsem ji měl dohranou za pár krátkých večerů.
Warcraft III: Reign of Chaos